Před týdnem skončil Kult a nám tu pořád chybí reporty z druhého týdne… Takhle to je, když nejsou lidi!
Tedy, druhá poloviny Kultu byla skvělá, Kult gradoval.
Představení Krajinou přílivu ＆ Jakub Gottwald: Spis | Růžena Vacková, které jsme viděli v exTukanu bylo sice pro autora tohoto textu poměrně problematické, protože mu sice zapojování diváků do hry samotné nedělá problémy, když se ale netýká jeho samotného… A i když chápe smysl hry, byl by rád, kdyby byl před začátkem velice důrazně na tuhle eventualitu připraven.
Přesto patří příběh Růženy Vackové (Růžena Vacková strávila ve vězení téměř 16 let (včetně vyšetřovací vazby) a prošla věznicemi v Pardubicích, Ilavě, Novém Jičíně a Opavě. Ve vězení organizovala vzdělávací přednášky.), další mrazivý doklad bolševické zpupnosti o kterém je dobře vědět, čímž si sice můžete způsobit nespavost, ale taky vztek. A ostražitost. Ti lidé tady žili a někde tu žijí dál. Prostě: pozor dej!
A potom už to bylo jenom skvělý.
A studio Rubín uvedlo Pravidla úklidu. Tři holky, tři uklizečky, tři snobky, tři ženy, jak chcete v mnohobarevné kaleidoskopu, který se přesypává každou minutu do jiného obrazce, které dohromady nabízejí pohled na svět, kde nejsou věci jenom dobře, nebo špatně, ale dobře i špatně najednou a my v tom tak nějak divně plaveme a snažíme se (v lepším případě) to všechno pochopit, což se nám (v každém případě) nedaří.
Pravidla úklidu začala vznikat ještě než Putin vtrhl do Ukrainy a a tématem měly být hlavně ženy, které odcházejí kamkoli dělat cokoli, aby pomohly rodinám doma, v tomto případě hlavně v Ukraině. To že přibylo další téma, téma války je jenom další smutný fakt, který bylo nutné vzít do hry.
To jak se děvčata (Anita Krausová, Agáta, Martina Jindrová, Táňa Malíková plus režie Lucie Ferenzová) s touhle zprávou o světě popasovala je úctyhodný výkon, který za hodinku nabízí ve své mnohosti velmi ucelený pohled a námět na přemýšlení o tom, kde jsme se to, sakra, vlastně ocitli a jestli je tenhle svět opravdu to báječné místo k narození.
Několikrát se tu opakuje věta: Úklid je práce, která je vidět, až když jí nikdo nedělá (Pierrette Hondagneu-Sotelo), což mohu potvrdit, protože jsem dva roky uklízel ve špitále. Nás, pravidelné návštěvníky ústeckého Činoheráku jistě napadne ještě Hrabalovo podotknutí: Jsou skvrny které nelze vyčistit bez porušení podstaty látky.
Nijak nám to nepomůže, ale je dobré vědět jak to je.
O Vykouření Divadla Husa na provázku něco tuší asi skoro každej.
Neuvěřitelné příběhy, které se odehrávaly na a po představení Olivera Frljiće Naše násilí a vaše násilí, žaloba arcibiskupa Dominika Duky, shromáždění slušných lidí, ze kterých jde strach a spoustě dalších bizarností se Provázek inspiroval k vykouření divadla, aby nezbylo po hříchu (pohříchu) ani památky.
Za první polovinu bychom se kdysi nestyděli ani v časopise Sorry, hra se symboly, které mohou znamenat pokaždé něco jiného byla vtipná a inspirativní a tomu kdo chtěl přehrála celou škálu situací na které je možné hledět z různých úhlů a znamenají něco jiného, než by se na první pohled mohlo zdát. Doma tomu říkáme efekt klíčové dírky a pomohlo nám to mít život snesitelnější…
Druhá polovina potom v jednotlivých téméř stanUpových výstupů dovoluje jednotlivým hercům reprezentovat různé pohledy na věc, které se objevily v nejrůznějších reakcích na původní Frljićovo představení, ktteré se ale jako přes kopírák objevovaly při hodnocení Vykouření.
Herců je na jevišti právě tolik, aby nám na závěr mohli ve výmluvném štronzu předvést Poslední večeři páně a aby představení mohlo se dobrat ke konci. JInak by se mohlo hrát až do rána, nebo do nekonečna.
Kult tradičně uzavíralo divadlo Demago, letos s titulem Knedlo, vepřo, zlo.
Kupodivu to ale bylo ale hlavně o láskách.
Jeden Maryškův kolega, když jsem se ho ptal jestli se příjde podívat, mi odpověděl: Proč, vždyť už jsem ho viděl…
Má i nemá pravdu, ale psát na Jirkovi produkce recenze umí jenom pan Himmel, ale letos se vymluvil, že nestíhá.
Abych ale nebyl tak strohý, podotknu ještě, že na jevišti měl jednu z hlavních rolí i růžový plameňák a druhý den zveřejnil Martin Dorazín na sociálních sítích zprávu, že hejna plameňáků přilétla přezimovat do Oděsy, což jistě není samo sebou. Co to nakonec bude znamenat, to ale neví ani paní Grofová…
