Titulek k tomuto článku jsem si vzal z názvu výstavy, která v rámci letošního (2025) Anifilmu probíhá v liberecké galerii Lázně, hned na začátku musím říci, že ačkoli tahle výstava není rozsahem nijak obrovská, je skvělá a myslím, že nejen mně umožní si uvědomit, že existují výtvarníci, kteří měli a asi pořád mají obrovský vliv na to, jak vnímám výtvarné umění, ale i svět a také humor.Letos jednadevadesátiletý tvůrce vystudoval UMPRUM u profesora Adolfa Hoffmeistra a jako výtvarník s nezaměnitelným, silně osobitým a výrazným stylem vtiskl podobu filmům Jiřího Brdečky, Genea Deitche, Václava Bedřicha, Jiřího Tyllera či Michaely Pavlátové. A také seriálům, z nichž nejznámější je jeho spolupráce s režisérkou Jaroslavou Havettovou Z deníku žáka III. B aneb Edudant a Francimor. Veřejnosti je Hlavatý známý především jako ilustrátor a autor originálních filmových plakátů.
Při prohlídce Hlavatého výstavy mi zase znovu došlo, jak nápaditá, vtipná a vlastě trochu šílená byl tahle generace výtvarníků a je jedno, jestli se budeme bavit o animaci, o volnou tvorbě, nebo o tvorbě užitkové a třeba celá česká škola filmového plakátu byla naprosto jedinečná.
Trochu s povzdechem dodám, že ačkoli někteří autoři už se dočkali monografií, vratislav Hlavatý nemá ani samostatné heslo na wikipedii, ale třeba právě jeho letošní ocenění na Anifilmu připomene jeho jméno povolaným a věci se změní.
Na druhou stranu i mistrova partnerka Míša Pavlátová na vernisáži prozradila, že Vráťa v posledních letech o svou prezentaci příliš nedbal, a že příprava liberecké výstavy ze zapomenutých krabic a zašlých skžíní vytáhla na světlo světa díla, která si už ani autor sám úplně nepamatuje a nikdo jiný je nezná.
Tahle archeologie je možná prvním krokem, abychom se někdy brzy mohli kochat i my.
