Kdo se zajímá o roubenky s takzvanou podstávkovou konstrukcí, ten si o víkendu 24.–25. května v Lužických a Žitavských horách přišel na své. Majitelé těchto domů otevřeli svá soukromá obydlí a ochotně ukazovali nejen způsob života, ale často i nutné opravy a údržbu, bez nichž se život v takovém domě neobejde. Každý, kdo žije v domě, ví, že péče o něj je běh na dlouhou trať. I díky tomu se mezi návštěvníky a hostiteli rychle tvořilo přirozené pouto – najít společné téma k rozhovoru o podstávkových domech nebyl žádný problém.
Navštívila jsem domy různých velikostí a stylů podstávkové architektury. Také majitelé měli různé zkušenosti s tím, co to znamená otevřít své obydlí cizím lidem. Například v Jiříkově se jeden z majitelů zúčastnil této akce poprvé a nevěděl, co přesně očekávat. Přesto si už s prvními návštěvníky vyměnil kontakty, které mohou pomoci při výměně zkušeností ohledně sanace domů, tradičních řemesel nebo tipů na dodavatele.
Další zastávkou byl malý modrý podstávkový dům v Království, který právě prochází rekonstrukcí. Majitel se zúčastnil již podruhé a znovu přivítal řadu návštěvníků, kteří se zajímali o rozdíly mezi opravami v pohraničí a jinde – například o možnost volby českých nebo německých řemeslníků. Unikátním prvkem tohoto domu jsou barevná skla v zadní části, která při dopadu slunečního světla vytvářejí kouzelnou hru barev. Majitel ochotně sdílel i podrobnosti o jejich vzniku.
Další cesta mě zavedla do Merboltic, místa, o kterém jsem dlouho slyšela a které rozhodně nezklamalo. Podstávkový dům na strmém kopci uprostřed vesnice měl dříve velmi skromné podmínky – nebyla v něm ani voda, ani podpora památkového ústavu. Přesto se zde podařila jedinečná rekonstrukce. Třípatrová chalupa vonící dřevem, promyšlený systém vytápění, přírodní jílové omítky v koupelně, sběr dešťové vody ukrytý v přestavěné kůlně – to vše bylo velmi inspirující. A majitelka domu trpělivě odpovídala na všechny dotazy i početných skupin návštěvníků. Zahrada v duchu permakultury byla třešničkou na dortu. Odjížděla jsem s pocitem, že návštěva stála za to a že bych se ráda vrátila i příští rok.
V Merbolticích se pravidelně otevírá také Hospodářství pod Strážným vrchem. Průvodcem zde byl doc. Ing. arch. Tomáš Efler, uznávaný odborník na podstávkovou architekturu. Nabízí poutavý výklad v češtině i němčině a dokáže zaujmout jak laiky, tak odborníky. Prostory jsou chráněné jako památka a nabízejí pohled do minulosti včetně fungující kozí farmy. Tipů na rekonstrukci tu návštěvník načerpá opravdu mnoho.
Zatímco na české straně probíhal Den podstávkových domů v sobotu pod záštitou destinační agentury Lužické hory, na německé a polské straně jej pořádá nadace Stiftung Umgebinde – a koná se v neděli. V Horní Lužici se otevírá opravdu mnoho domů, takže bylo obtížné si vybrat trasu.
V Seifhennersdorfu mě zaujaly dva domy – na adrese Am Weissenweg 23 a bývalá výrobna rybích produktů. Obě rekonstrukce byly finančně náročné a financované buď ze spolků, nebo z vlastních zdrojů. Obdivovala jsem odhodlání jejich majitelů vše dotáhnout do konce.
Také v Ebersbachu, těsně u hranic, byly k vidění krásně opravené interiéry – nyní sloužící jako penziony, restaurace, galerie, infocentra nebo místa setkávání sousedů. V některých probíhají koncerty, svatby, výstavy i komunitní akce.
Na závěr jsem navštívila Cunnewalde, kde byly otevřené nejen soukromé domy, ale také veřejné prostory v Haus des Gästes, které slouží pro rodinné oslavy, svatby nebo větší setkání. Výjimečný byl i dům, ve kterém známá regionální kuchařka Carola Arnold pořádala zážitkové kurzy s hornolužickými recepty. Dnes zde působí také Henriette Haurestein, autorka knih z oblasti sociální péče. Je příjemné, že podstávkové domy i jejich obyvatelé přitahují návštěvníky po celý rok, nejen během této akce.
Jedním z nejsilnějších zážitků byla návštěva domu, který v Cunnewalde aktuálně opravuje mladá generace. Přestože šlo o staveniště, mladá rodina poutavě a nadšeně vyprávěla o každém detailu. Prohlídka byla nejdelší ze všech, ale o to bohatší na informace a inspiraci.
Celým víkendem se nesla otevřenost, sdílnost a humor majitelů. Podstávková architektura, kdysi běžná v severních Čechách, jižním Sasku a jihovýchodním Polsku, má co nabídnout i dnes. Je skvělé, že se její kouzlo stále objevuje – ať už skrze otevřené domy, nadšené majitele, nebo zvědavé návštěvníky. Organizátorům patří velké poděkování!
Blanka Horáčková
