Zkusili jsme si tu v minulých vydáních zpravodaje probrat historii mosteckého divadla, dnes tu máme uměleckého ředitele a jednatele divadla Filipa Nuckollse. Ten kromě toho, že řídí profiscénu, byl i jedním z lidí, kteří podpořili konání divadelního Pikniku právě v tomto městě. A protože Filip je stejně jako festival v Mostě vlastně nováčkem, položil jsem mu několik otázek o životě v tomto městě.
Filipe, kdy jsi začal registrovat Most jako město a jako město, kde mají divadlo?
Asi když jsem byl na DAMU. Odtud sem odešli nějací absolventi, třeba Honza Beneš a jeho žena Zita.
A potom, když už jsem byl v ústeckém Činoheráku, hlavně ale po povodních v roce 2002, kdy jsme neměli kde hrát, jsme sem jezdili na zájezdy.
A první režií na téhle scéně byl Teror, to bylo asi v roce 2018. Od roku 2020 jsem už režíroval častěji a pravidelněji; začalo to Světáky.
Jak jsme řekli, režíroval jsi v Činoheráku, ale předtím dlouho taky v Celetné. Když jsi přišel pracovat sem, jak ses vyrovnal s tím, že rozměry této scény jsou poněkud předimenzované? Je to taková obrovská bestie. Byl jsi na to připravený?
Vůbec. Člověk se docela lekne. A myslím, že to tak mají všichni, kdo přijdou z malé scény — a to jsou vlastně skoro všichni. Snažíš se narvat všechno dopředu, zmenšovat si ten prostor, než ti dojde, jaké možnosti ti tenhle prostor vlastně nabízí.
Už jsi ve fázi, kdy se to v tobě zlomilo a přijal jsi ten prostor za svůj?
Myslím si, že ten zlom teprve nastává. Přestávám se té šířky a hloubky bát a přemýšlím o tom, jak s tím prostorem naložit. Nějaký herecký minimalismus tu prostě neprodáš, je to prostor pro velké obrazy.
I proto se ale snažíme z divadla Rozmanitostí, které bude pochopitelně stále hrát pro děti, vytvořit studiovou scénu. A jednáme ještě o jednom komornějším prostoru v nedalekém Litvínově.
Jak vidíš směřování mosteckého divadla v dalších letech?
Chceme divadlo otevřít veřejnosti a dovést ho do jednadvacátého století. Chceme přemýšlet, jak to udělat, aby šlo udělat všechno, a neschovávat se za větu: „tohle nejde“.
Předpokládám, že do tohoto konceptu zapadá i to, že se tu letos, právě teď, koná divadelní Piknik.
Ano. Chtěli jsme to a i když jsme z pořádání téhle akce měli trochu vítr, už teď mohu říci, že festival je krásný a vlastně svým způsobem překonal moje očekávání. Nejen tým kolem Pavla Skály a Báry Greeové pracuje skvěle, ale vlastně i posádka divadelní techniky a lidé z hereckého souboru jsou stoprocentní. Trochu jsem se bál, jak to vezmou — přece jen za sebou mají náročnou sezonu a těší se na prázdniny — ale myslím, že si Piknik užívají.
Jsi profík, který má na kontě neuvěřitelné množství inscenací, nechce se ti třeba za rok vést nějaký seminář?
Popravdě už, a nejen tady, jsem podobné nabídky dostal, ale moc se mi učit nechce…
A když za tebou někdo přijde pro radu po představení někde na baru?
To by neměl být problém…
(psáno pro zpravodaj Pikniku v Mostě)
