Už od chvíle, kdy člověk poprvé pocítil chlad svého příbytku, se začal halit. Nejprve to byl lovec, který ulovenou zvěř využil nejen jako potravu, ale i jako zdroj tepla – kožešiny. Brzy se však výroba oděvu stala doménou žen, které začaly využívat nejen zvířecí srst, ale i rostlinná vlákna. Předením a tkaním vznikaly první látky – a s nimi i počátky módy.
Zatímco zpočátku šlo především o ochranu těla, později začala hrát roli i estetika. Pravěké ženy nebyly jiné než ty dnešní – chtěly se líbit. Jednoduché režné látky proto barvily organickými pigmenty, které získávaly z rostlin. Experimentovaly s odstíny a technikami, z nichž mnohé dnes archeologové jen obtížně rekonstruují, protože organické materiály se v našich podmínkách zachovaly jen výjimečně.
Zachovala se však řada artefaktů, které o textilní výrobě dávných dob vypovídají. Kostěné jehly, hliněné přesleny, tkalcovská závaží, a z pozdějších období také kovové jehly a náprstky – to všechno jsou důkazy dovednosti dávných švadlenek. Právě díky nim můžeme nahlédnout do každodenního života pravěkých žen, které svým umem formovaly kulturu odívání dávno před vznikem dnešní módní branže.
Moderní archeologické výzkumy dnes spojují práci mnoha vědeckých disciplín. Mikroskopické analýzy například odhalují pylová zrna rostlin, které sloužily k barvení vláken. Každý nový nález tak pomáhá doplnit mozaiku znalostí o tom, jak důmyslně lidé v dávných dobách dokázali zpracovávat přírodní materiály.
Mezinárodní den archeologie, který letos nese téma „Textilní výroba dob minulých“, tak nabízí jedinečnou příležitost připomenout si nejen řemeslnou zručnost našich předků, ale i tvůrčí duši pravěkých žen, jež položily základy textilního umění.
