Galerie Nisa Factory otevírá novou výstavu s názvem Prostrčit oko jehlou, která představuje současné umění inspirující se textilem, jeho strukturou, ornamentikou i tradičními technikami. Název provokuje, téma však přímo odkazuje na historii samotné budovy – bývalé přádelny fungující od 19. století až do počátku 50. let 20. století.
Výstava se zaměřuje na vnímání textilního vlákna a dekoru v současné tvorbě a propojuje kresbu, malbu, nové technologie i prostorové instalace. „Cílem je představit současnou tvorbu, kde dekor vycházející z podstaty textilu je součástí kresby, malby, ale i nových médií,“ vysvětluje kurátorka Jana Bernartová. Součástí projektu jsou také šité objekty, krajky, výšivky či potisky – a dokonce i sociálně-kritické práce vzniklé ze švihadel.
Kurátorka galerie Anna Habánová doplňuje, že výběr umělců i exponátů záměrně reaguje na textilní minulost celého regionu: „Vybraly jsme práce, které interpretují dekorativní struktury, využívají tkaninu a ornament v původních i nově definovaných souvislostech.“ Výsledkem je dialog mezi historií místa a jeho dnešním výtvarným zpracováním. Společným jmenovatelem všech vystavených děl je úcta k řemeslu a jeho významu napříč generacemi.
Výstava Prostrčit oko jehlou
Kdy: od 3. 12. 2025
Kde: Galerie Nisa Factory, Jablonec nad Nisou
Výstava představuje výrazný průřez současným uměním, které se vrací k textilu nejen jako k materiálu, ale i jako k médiu vyprávění, kritiky a osobní výpovědi.
Představovaní umělci
*Jana Bernartová (1983)
Multimediální umělkyně pracující s digitálními technologiemi, chybou obrazu a hranicí mezi analogovým a digitálním světem. V cyklu Parametrická digitální struktura kombinuje strojovou výšivku a digitální rastr. Výšivky na plátně z řady Rastr NULA – #hrdinky vznikly transformací dat z poškozeného e-mailu, což dodává dílům specifickou „digitální patinu“. Autorka tak propojuje tradiční textilní techniky s jazykem digitální kultury.
*Jiří Černický (1966)
Známý experimentátor a intermediální umělec v galerii představuje svou ikonickou sérii Jehelníčky (1999–2004). Tyto objekty mají symbolicky „probouzet“ citlivost diváka – každé zapíchnutí jehly odkazuje k určitému prožitku či rozhodnutí. Výstavu doplňuje také jeho kresba Chirurgické stehy (2022), která využívá estetiku abstraktní malby.
*Libuše Dlabola Pražáková (1984)
Malířka a sochařka zaměřující se na témata ženské identity, mateřství a mezilidských vztahů. Její velkoformátová plátna často doplňují textilní materiály, nitě nebo krajka, které fungují jako symboly vztahů či emocí. Pro výstavu byly vybrány portrét Ema [Destinová] z cyklu Tobě a nové práce z cyklu Výšivky, v nichž autorka všívá do pláten fragmenty osobních textilií.
*Milena Dopitová (1963)
Konceptuální umělkyně reflektující roli ženy ve společnosti, témata stáří, smrti nebo rodinných vazeb. Instalace Měkké cíle pracuje s krásou textilních dekorů, které kontrastují se zneklidňujícím názvem odkazujícím k bezpečnostní terminologii. Autorka kombinuje textil, objekty a konstrukce – a v instalaci Hrací plán využívá barevná švihadla.
*Lucie Rosická (1998)
Mladá umělkyně, která ve své diplomové práci opustila malbu a vytvořila monumentální textilní instalaci Mirror, mirror on the wall (2024). Bílá prošívaná struktura s perlami zpracovává intimní i společenská témata. Druhé dílo Vyhonil jsem, ale nelíbí se mi reflektuje tlak sociálních sítí a závislost na digitální validaci.
*Markéta Zlesáková (1976)
Malířka a grafička pracující s ornamentem, historickými vzory a dekorativní strukturou. Její tvorba se pohybuje na hraně volného a užitého umění – od reflexí přírody až po velkoformátové nástěnné „tapety“. Vystavené cykly Za závojem, Barborka a poprvé prezentovaný soubor Knoflíky nabízejí osobní a mnohovrstevné interpretace jednoduchých galanterních prvků.
