Pozvánku na tuhle výstavu už jsme tu měli, touhle dobou už je otevřená a zůstane to tak do půlky dubna příštího roku a když budete mít cestu nebo budete třeba jen někde poblíž, stojí za to se zastavit.
Příjemný, vzdušný a jednoduchý prostor je zaplněn díly, které interpretují dekorativní struktury, využívají tkaninu a ornament v původních i nově definovaných souvislostech a když hledám slovo, které nejlépe vystihuje můj pocit z téhle expozice, je to osvěžení.
Návštěvník se nemusí bát, že ho umělci uvrhnou do světa hlubokých meditací a jejich složitých interpretací, tady jde do velké míry o hru a hravost. Cestou domů z téhle výstavy nebudete mudrovat o tom, jak to mistr myslel, ale spíš špekulovat o tom, jak to mistři udělali.
Pro mě má tahle expozice ještě jeden, trochu sentimentální, tón. Babička byla švadlena (vyučená ve Vídni!) a já jsem vyrostl pod šicím stroje, mezi všelijakými klůcky, nítěmi a kartonky s knoflíky, takže jsem se tady mohl vrátit do dětství a to je vždycky dobré. Mít se kam vracet a zdá se, že do mé mapy míst návratů definitivně přibyla právě NisaFactory v Jablonci.
Nejenom o téhle výstavě jsme si povídali s kurátorkou Annou Habánovou.
