
Roland Schimmelpfennig patří mezi nejhranější a nejčtenější současné německé dramatiky. Jeho hry jsou s vysokou četností uváděny po celém světě a dlouhodobě rezonují díky své schopnosti zachytit střet různých charakterů a názorů na pozadí historických i každodenních – často tragických – událostí.
Výjimkou není ani drama Létající dítě. Zdánlivě obyčejný den, zpestřený dětskou besídkou v kostele, naruší tragická událost: smrt osmiletého dítěte. Schimmelpfennig příběh vypráví jako detektivku – ve verších, s několika možnými viníky a bez jednoznačných odpovědí.
Tato scénická báseň povyšuje civilní tragédii do rozměrů antického dramatu. Vznešený verš zachycuje událost apelativně, jedovatě, místy ironicky, ale i s jemným humorem. Tvůrčí tým v čele s režisérem Eliášem Gaydečkou a dramaturgem Lukášem Cenkerem se však nesnaží nikoho obvinit ani vyvolávat laciný strach. V tragice textu naopak nachází naději a obhajobu odhodlaného života – navzdory tomu, co těžkého nás může potkat.
Inscenace vzniká na scéně Malého divadla Divadla F. X. Šaldy. Režisér Eliáš Gaydečka k tématu dodává:
„Žijeme v naprosto uspěchaném světě plném sebestřednosti. Spěch z nás v mnoha ohledech vytlačil radost ze života. Chceme ukázat, že když se na chvíli zastavíme, nic neztratíme – naopak to může pomoci nám, našim blízkým i celé společnosti. Musíme dbát na duševní zdraví.“
Příběh vypráví sedm herců, jejichž výpovědi postupně skládají mozaiku celé události. Civilnost situace vyžadovala, aby si každý z nich vytvořil osobní postoj k tragédii – a právě tento postoj následně formoval myšlení a jednání jednotlivých postav.
Herci se pohybují v minimalistické scéně scénografky a kostýmní výtvarnice Emy Dulíkové. Důraz je kladen především na slovo a jevištní metaforu, nikoli na realistickou ilustraci prostředí – v souladu s poetikou původního textu.
Hudbu k inscenaci složil Jan Štěpán Krafka. Jeho melodické motivy zachycují rytmus světa spěchu, zároveň se však individualizují pro jednotlivé postavy a dávají jim vlastní tempo.
Tvůrci
Eliáš Gaydečka
Student činoherní režie na Katedře činoherního divadla DAMU. Působí jako divadelní režisér a autor dramatických textů. Jeho tvorbu lze aktuálně vidět například v Divadle DISK (inscenace Ropa, Potopa – autorský text), v prostoru Peškovka (Kdo je tady praporčík?, Národní třída) a dlouhodobě spolupracuje se souborem Ductus Deferens.
Lukáš Cenker
Student Katedry teorie a kritiky divadelní tvorby DAMU, kritik, dramaturg a lektor. Spolupracoval například na inscenacích Tvář v ohni (Divadlo Na zábradlí – Eliadova knihovna) a Potopa (Divadlo DISK). Zaměřuje se především na dramaturgii a autorskou tvorbu.
Ema Dulíková
Studentka divadelní scénografie na AMU v Praze. Věnuje se divadelní a filmové scénografii i reklamě. Spolupracovala mimo jiné na inscenacích Happy Hour, Ropa (Divadlo DISK) nebo na projektech souboru Dekkadancers.
Jan Štěpán Krafka
Student pedagogiky na Filozofické fakultě UK. V divadle působí jako herec, hudební skladatel a lektor. Je autorem hudby k inscenaci Tvář v ohni (Divadlo Na zábradlí), vede několik dětských souborů v rámci skupiny OLDstars a skládá hudbu také pro audioknihy a rozhlasové hry.
Inscenační tým
Překlad: Petr Štědroň
Text a režie: Eliáš Gaydečka
Text a dramaturgie: Lukáš Cenker
Výprava: Ema Dulíková
Hudba: Jan Štěpán Krafka
Pohybová spolupráce: Karolina Gilová
Inspice: Šárka Teplíková
Nápověda: Lucie Šlajchová Škodová
Premiéra: 23. ledna 2026
Místo: Malé divadlo
Osoby a obsazení
Matka: Štěpánka Prýmková
Otec: Martin Stránský
Dolores da Silva (uklízečka): Eva Goldmannová
Učitelka: Sára Lutovská
Dělník: Daniel Toman
Zvoník: Filip Jáša
Milenec: Stavros Pozidis









