V bývalé slévárně továrny na výrobu lustrů Elias Palme v Kamenickém Šenově se uskutečnila první výstava, která ukázala, že chátrající industriální areál má před sebou překvapivě živou budoucnost. Akce nazvaná Možnosti Eliášky se konala v rámci letošního ročníku festivalu Lustrfest a přilákala několik stovek návštěvníků.
Nadační fond Eliáška, který usiluje o záchranu a postupnou obnovu cenného areálu se secesní fasádou z roku 1905, se rozhodl nenechat budovu po dobu rekonstrukce uzavřenou za stavebním oplocením. Naopak – chce ji postupně otevírat veřejnosti a hledat nové způsoby, jak ji zapojit do kulturního života regionu. První výstava ve slévárně ukázala, že zájem veřejnosti rozhodně nechybí.
Hlavním lákadlem bylo sedm návrhů budoucího využití areálu, které představili studenti Fakulty architektury ČVUT. Pod vedením architektů Terezy Šváchové, Jana Stempela a Ondřeje Beneše vznikly během jediného semestru promyšlené studie, které zkoumaly možné scénáře dalšího života Eliášky. Mladí autoři navrhli například psychoterapeutické centrum, sklářské centrum s ubytováním, odbornou knihovnu zaměřenou na sklo, multifunkční kulturní sál, prostor pro soustředěnou práci a tanec nebo bike park.
Výstava však nebyla jen o architektuře. Výraznou atmosféru prostoru dotvořila site-specific instalace Paměť lustru, kterou pro Eliášku vytvořilo slovenské umělecké duo Palo Macho a Jana Hojstričová. Monumentální prostor slévárny zaplnily skleněné objekty a fotogrammetrické obrazy, jejichž snové černé kruhy pracovaly s průhledy do areálu, odrazy světla i pamětí místa. Křehké skleněné prvky, barevné koule a zvětšené motivy lustrových ověsů citlivě navazovaly na historii někdejší továrny a současně naznačovaly její možné nové směřování.
Po celý den se areálem nesla atmosféra setkávání, zvědavosti a optimismu. Oprýskané cihlové stěny slévárny se v odlescích skla proměnily v působivou galerii a bývalá továrna jako by po letech znovu ožila.
Výstava Možnosti Eliášky ukázala, že budoucnost této výjimečné památky nemusí stát jen na její bohaté minulosti. Naopak – může být pestrá, otevřená a inspirativní. Pokud měla jednodenní akce naznačit, jak by mohla Eliáška jednou vypadat, pak šlo o velmi slibnou předzvěst.
