Když se mi ozval Tomáš Cidlina, jestli bych nechtěl napsat něco o knize, kterou nedávno vydal v nakladatelství Voda na mlýn, bylo jasné, obzvlášť když se knížka jmenuje Heimat Core, strach — hnus — naděje — že to bude výlet do minulosti. Těžko říct jestli do minulosti nedávné, nebo už vzdálenější, vlastně nevím jak se to počítá; my v těch Sudetech ji ale cítíme každej den a neumím říci, jak moc je tenhle pocit sdělitelný lidem třeba z Kolína.
Osmnáct položek, nejspíš asi básní v próze, vypráví příběhy, které jsou snadno uvěřitelné, ale zároveň obsahují tolik absurdních skutečností, že se jim věřit nechce. Slovo, které vás asi napadne nejčastěji je marnost, přesto ale Tomášovo vyprávění (tady tedy vyprávění muže jménem Moos Loos) obsahuje jistou naději, která je obsažená v jeho touze nám to všechno říci.
Když vám nebude stačit číst si a listovat v knize výtečně graficky vypravené a opatřené spoustou fotokoláží Pavla Krause, které slova neilustrují, ale vedou s nimi dialog, je tu ještě naprosto famózní nahrávka všech básní. Najdete ji na bandcampu a spojení Tomášova hlasu s nahrávkami (Futher Down) je tak silná a naléhavá a nekompromisní, že je to zážitek vyloženě fyzický a, popravdě, jsem to nedal celé najednou, protože jsem některé kousky musel rozdejchat a to jsem na lecos zvyklej….
Z podstaty je asi kniha Heimat Core malá, ale velmi důležitá.
Není, jak se někdy stává přeexponovaná ani histerická, nehledá velká slova. Je prostá a uměřená a jednoduchá jako chleba se sádlem a sibulí.
To vyprávění mimoděk obsahuje ještě jeden důležitý prvek, který se v debatě o odsunech a dosidlování tohoto kraje dostatečně nezdůrazňuje. Bez ohledu na všechny křivdy, které se tu za posledních sto let udály se náš stát nedokázal postavit čelem k problémům, které si svými rozhodnutími způsobil sám a od kterých se odvrátil. Jsme nechtění fakani se kterými si neví rady a dělá, že neexistujeme.
Je to v té naší domovině pořád hodně HardCore.
