„BEZ MÉHO VĚDOMÍ NIKDO NEOPUSTÍ MLÝN. KDO VE MLÝNĚ ZEMŘE, O TOM ROZHODUJI JEDINĚ JÁ„
„Čarodějova učně se snažím dostat na repertoár divadla už dva roky, v Činoheráku jsem právě rok třetí, mimo jiné i tento čas je symbolický, třetím rokem se z učedníka stává učeň. Je to jedna z mých nejoblíbenějších pohádek, je temná, drsná, syrová a pořád nadčasová. Navíc se odehrává v Lužických horách, tedy nedaleko ústecké krajiny. Tenhle text prostě musí v Ústí rezonovat, i kdyby nechtěl. Čarodějův učeň je a nadále i bude moje srdeční záležitost. Těším se jak malá.“ (Dagmar HALADOVÁ, dramaturgyně Činoherního studia a spoluautorka divadelní adaptace)
Radostná zpráva hned v úvodu — od pátku 30.listopadu má paní dramaturgyně splněný sen a ústecký Činoherák má na repertoáru další vydařené rodinné představení, ve kterém si na své přijdou mírně odrostlejší děti i jejich rodiče. Nejnovější pohádka ČARODĚJŮV UČEŇ má velkou šanci stát se vyhledávaným diváckým hitem. Nemohu přitom zamlčet, že po čtvrteční generálce (která, jak se stalo v ČS velmi dobrým zvykem, byla určena zástupcům médií), jsem odcházel domů s mírnými rozpaky. Přemítal jsem, komu je vlastně nejnovější inscenace určena. Pátral po motivacích jednotlivých figur a hledal nějakénadvýznamy. Hlavu plnou dospěláckých úvah a jak se ukázalo, také zcela zbytečných otázek. Zapomněl jsem totiž na to nejpodstatnější. JE TO POHÁDKA, jakkoli temná a drsná. Celé mi to rozsvítil představitel Mistra JAN JANKOVSKÝ v rozhovoru, který poskytl novinářům po generálce : Je to POHÁDKA, tím se to všechno zjednodušuje, není v tom žádná obrovská psychologie figur, není to Dostojevskij. Při intenzivním zkoušení ale byla výborná parta, měli jsme skvělou náladu, a myslím, že se to na celém kusu odrazilo. Díky, Honzo.
Na páteční premiéru jsem tak přišel zcela oproštěn od všeho, pokud možno nastaven na dětskou představivost a fantazii s předsevzetím vidět vše aspoň trochu dětskýma očima. A užil jsem si. Vrchovatě.
Zjednodušený příběh. Jasně oddělené dobro a zlo. Vítězství dobra nad zlem. Kouzla, čáry, magie. Trochu strachu. Dokonalý pohádkový koktejl. Jednoduše a velmi účelně vytvořená variabilní a funkční scéna. Výborné výkony od všech herců, kouzelnické souboje jasně odkazující k Harrymu Potterovi či ke Star wars, tedy k něčemu, co je zejména odrostlejším dětem, pro které je nová pohádka především určena, známé a blízké. Funkční kostýmy, v nichž se snadno učedníci v kouzelnickém mlýně mění z lidí na havrany jediným pohybem. Tmavý, ponurý industriální mlýn v kontrastu s čistou a bílou, jasným světlem nasvícenou Kantorkou v podání skvělé ANIČKY KRATOCHVÍLOVÉ. Uhrančivý Mistr JANA JANKOVSKÉHO, který poměrně statickou figuru shavraními pářáty místo rukou uhraje výtečně svým hlasem a dikcí. Moc krásný režijní nápad s oddělenou vodou jako symbolem čistoty, lásky, dokonale využitý. Život i Smrt. Zlo i Naděje. A především všechny složky výtvarné stránky — světla, projekce, hudba, zvuky. To všechno dohromady tvoří z ponurého příběhu lahodnou podívanou.
Je jasné, že o dalším osudu inscenace se bude rozhodovat až teprve s dětským publikem, které bývá nekompromisní. Stačil jsem však po očku pozorovat těch pár premiérových dětí v první řadě a také si vyslechl jejich reakce po skončení. Myslím, že kdyby herci i režisér měli možnost vidět a slyšet, to co já, měli by velikou radost. JE TO NADĚJNÉ ! Zaslouženě.
