V pátek 11.dubna proběhne v Činoherním studiu premiéra autorské inscenace nazvané Líbesbríf, v režii loučícího se uměleckého šéfa Davida Šiktance. Jde o předposlední premiéru 53. sezóny.
Autorem textu k inscenaci není jen režisér samotný, ale i část hereckého ansámblu Činoherního studia. Prostřednictvím této autorské inscenace – instalace se režisér pomyslně loučí s Činoherním studiem a lety strávenými v perimetru mezi železničním mostem a mostem Dr. Edvarda Beneše. Střekov jako místo, které vzniká a zaniká spolu s těmi, jež pohltí; Střekov jako místo, kde se potkává mýtus a přítomný okamžik. Na této ploše utopené v mlze a přikryté inverzí se otevírá prostor pro poslední vyznání.
Líbesbríf je pokusem o pomyslný milostný dopis věcem, lidem a pocitům, kteří a které kdysi utvářeli silnou, surovou a přitom svojsky intimní realitu života tohoto místa vnímanou očima jednoho člověka. Líbesbríf je také pokus o návrat na začátek, pokus o vzplanutí vzpomínky, je meditací o divadle, lásce, času, smrti.
Neméně důležitou součástí této inscenace je také polodokumentárnívrstva. V ní se rozehrává jakési univerzum postav a hlasů, které ve své každodennosti ze zvyku přehlížíme nebo jejich příběhům nevěnujeme dostatečnou pozornost. Líbesbríf je tedy ve své podstatě i prostorem pro vyprávění příběhů, které nikdo nechce slyšet; je prostorem smíření.
A David Šiktanc dodává: “Už před relativně dlouhou dobou jsem se rozhodl, že tato divadelní sezóna bude mou poslední v čele Činoherního studia. Pochopil jsem, že nazrál čas ke změně: pro mě i pro Činoherák. A přestože jsem si jistý, že jsem se rozhodl správně, prožívám to loučení složitě a bolestivě.
Abych je vůbec dokázal snést, učinil jsem ze Střekova – přesněji z území, vymezeného dvěma železničními tratěmi, třídou Národního odboje a Labem, v jehož středu stojí budova divadla – dějiště mé poslední inscenace Líbesbríf.
Střekov byl pro mě vždycky mytologickou krajinou, kde se divadelní, iluzivní svět střetává s určitou mírou společenské deziluze a kde jsem mohl žít nesčetné příběhy na jevišti i mimo ně. Právě tady mi bylo nejlíp i nejhůř, často v rozmezí jen několika hodin, sem směřovaly sedm let veškeré moje naděje.”
V inscenaci se představí herci Jan Hušek, Nataša Nosková Gáčová, Luciana Tomášová, Marie Machová, Matúš Bukovčan a Michal Sikora.
Z hlediska inscenačních složek jde po Insomnii o další setkání inscenačního týmu: za scénografii Jana Hauskrechtová, kostýmovou složku Simona Pekařová, hudební spolupráce Michal Vejskal, světelný design i projekce Štěpán Kovář a dramaturgie Hana Launerová.
Premiéra 11.4. 2025 19.00 velký sál Činoherního studia
Kromě premiéry můžete reprízy inscenace v dubnu vidět ještě 13. a 24.4. 2025
(zdroj tisková zpráva ČS)
