weby pro nejsevernější čechy

Severotoulky 8. do Ztraceného světa Arthura Conana Doyla [Stvolínky – Kozel – Bořetín – Česká Lípa]

Svět živoucích zkamenělin si A. C. Doyle nevymyslel. Koncem 19. století se totiž spekulovalo o tom, že na Guyanské vysočině zůstaly izolované ostrůvky druhohorní fauny a flóry. Není divu: těžko přístupné stolové hory, jež jsou od okolního pralesa odděleny kolmými, stovky metrů vysokými stěnami, mají opravdu unikátní ekosystém, v němž nechybí prastaré, jinde nevídané druhy. Nejvyšší vodopád na světě, skoro kilometrový Salto Ángel, se ostatně nachází právě v těchto končinách. A přestože žádný „ztracený svět“ na Guyanské vysočině ve skutečnosti neexistuje, fanoušci Doylova románu tam nepřestávají hledat zatoulané dinosaury. 

Senzační výstup na vrcholové plató

Pokud si chcete zahrát na profesora Challengera, lorda Roxtona, profesora Summerleea a pana Malonea z redakce Daily Gazette, nemusíte utrácet tisíce za letenku do Jižní Ameriky. Bohatě postačí, když si koupíte jízdenku do Stvolínek. Tamní, podmáčená krajina totiž nemá daleko k vlhké Amazonii a plochý vrch Kozel, jenž z ní vystupuje, zase ke guyanské stolové hoře Roraima. Mimochodem: předobrazem románové expedice do Ztraceného světa byla výprava sira Everarda a Harryho Perkinse, které se v roce 1884 podařilo senzačně zdolat vrcholové plató Roraimy. Jednalo se o výkon srovnatelný snad jen s pozdějším dobytím Everestu.

výchozí bod výpravy

Ačkoliv jsou rybníky kolem Stvolínek obložené výletníky, na severočeskou Roraimu chodí málokdo. To je škoda, poněvadž se jde pěknou trasou kolem Koňského a Miřejovského rybníka, přes Kozly, Bořetín a Mnišskou horu až do České Lípy, čili tudy. Sedmnáctikilometrový výšlap je poměrně nenáročný, vyjma samotného výstupu na Kozel. Třistametrové převýšení totiž dá docela zabrat. Fanoušci Doylova románu nicméně ocení, že nemusejí šplhat po kolmých stěnách skutečné Roraimy, natož překračovat klacky, které by jim pod nohy házel proradný míšenec Gomez.

Dostatečný přísun rumu a maté

Cestou ze stvolíneckého nádraží se zastavte na hřbitově. Jednak tam najdete několik zajímavých náhrobků a jednak pěknou kapli, jež má bohužel svoje nejlepší roky za sebou. Ve Stvolínkách si dále prohlédněte zámek, byť je stejně zanedbaný jako hřbitovní kaple. Zub času má ovšem svoje kouzlo. Šrámy na fasádě jsou totiž autentičtější než příliš dokonalé omítky, plastová okna, lesklé střešní tašky a nepřirozeně syté barvy na opravených domech v okolí. Nepovedených rekonstrukcí je ostatně ve Stvolínkách víc než dost, stejně jako krásných starých chalup, jež si jejich majitelé nechávají padat na hlavu. 

interiér kaple, na němž se podepsalo vlhké, tropické klima

Za Stvolínkami si užijte výhledy na Ronov a Vlhošť, poněvadž se brzy ponoříte do nefalšovaného amazonského pralesa. Ten je tak hustý, že přes něj neuvidíte ani Koňský rybník, ačkoliv půjdete přímo kolem něj. Pozor si cestou dejte na kajmany, anakondy a jaguáry. O pomoc případně požádejte místní gauče, kteří žijí v malé osadě u Miřejovského rybníka. Chaty a sruby postavené v divočině působí romanticky, ovšem pouze do té doby, než si cestovatel představí armády komárů, jimž musí jejich obyvatelé čelit. Ještě že gaučové, jak známo, neřeší hmyz, ale pouze svoje oblečení, koně a hlavně dostatečný přísun rumu a maté.

Stegosauři, iguanodoni a velociraptoři

Maté by vám ostatně mohlo usnadnit následující výstup na Kozel čili Roraimu. Povzbuzující nápoj, který se připravuje z listů cesmíny paraguayské, totiž podporuje funkci ledvin, zlepšuje látkovou výměnu, normalizuje hladinu cukru v krvi a posiluje imunitní systém. Vedle kofeinu obsahuje spoustu minerálních látek a vitamínů. Jedná se zkrátka o hotovou ambrózii, jejíž pití představuje zaručený způsob, jak přežít nekonečnou jízdu po rozlehlých pampách i náročný výšlap do strmých úbočí And. Zkuste si ji někdy uvařit na výlet. Uvidíte, že pak pošlapete jako ruské hodinky: v zimě, v horku a dokonce i bez baterky. 

Před samotným výstupem na stolovou horu musíte projít obec na jejím úpatí. Celkem pěkné, byť poněkud zdlouhavé Kozly sice postrádají skvosty lidové architektury, zato nabízejí parádní výhledy na Kokořínsko a Středohoří. Dosyta se tam pokochejte panoramaty. Ze severočeské Roraimy totiž neuvidíte vůbec nic. Lesy na vrcholu jsou tak husté, že se v nich mohou klidně ukrývat i stegosauři, iguanodoni a velociraptoři. Pokud tam narazíte na pterodaktyla, nezapomeňte ho ulovit a přivézt domů. Jinak vám nikdo neuvěří a výpravu do Ztraceného světa budete muset zopakovat podobně jako profesor Challenger.

Napříč předměstím Ciudad Bolívar

Na další výhledy narazíte až nad Bořetínem: tentokrát na Lužické hory, Ralsko a Ještědsko-kozákovský hřbet. To už ale budete scházet do civilizace. Nejprve půjdete přes rozsáhlou zahrádkářskou kolonii, teprve pak přes samotný Bořetín. Ten je přitom docela maličký: evidováno je v něm pouze 14 adres a 11 obyvatel. Za vidění tam stojí křížek na návsi a malý zámeček na okraji obce. Po Bořetínu následuje krátký přechod Mnišské hory. Náročného výstupu se ovšem bát nemusíte: celou dobu půjdete po rovině nebo z kopce. Severočeská Roraima je totiž tak vysoká, že Mnišská hora vedle ní působí spíše jako Mnišská krtina.

na další výhledy narazíte až nad Bořetínem

Pak už vás čeká jen cesta kolem Orinoka, totiž Ploučnice, napříč předměstím Ciudad Bolívar čili České Lípy. Pokud máte slabost pro industriální romantiku, užijete si ji v těchto končinách měrou vrchovatou. K vidění jsou zde vodní atrakce na Pískovně, různé komíny, sklady a výrobní haly, ale také další zahrádkářská kolonie, dokonce ještě větší než ta bořetínská. V Ciudad Bolívar evidentně selhává distribuce potravin, pročež je obyvatelstvo odkázáno na samovýrobu a samozásobení. To, že venezuelská ekonomika stojí nad propastí, je všeobecně známo. Lepší zítřky, které kdysi sliboval Hugo Chávez a dnes Nicolás Maduro, zůstávají v nedohlednu…

Tajný tip

Ve Stvolínkách se zastavte v krámku, který stojí u hlavní silnice naproti bývalému motorestu U čápa, čili tady. Koupíte tam samé dobroty: nejen výborné uzeniny (zvláště párky, buřty a vepřovou konzervu, po kterých se vám budou sbíhat sliny), ale také domácí pečivo (zejména housky, různé koláče a zákusky). Buď si tam zajděte před výletem pro svačinu anebo někdy jindy na větší nákup. Otevřeno mají v sobotu i neděli, byť jenom dopoledne. Pokud se tam zastavíte před výšlapem, dejte si pozor, ať vás na Roraimě nevyčenichá tyranosaurus rex. Slupnul by vás totiž jako malinu, respektive vepřovku.

Tagy