Štěpán Jirák, zadumaný kumštýř někdy zadumaných, jindy krajin magických (protože magic mushrooms!), občas parťák z Tajňačky, momentálně kolega z mosteckého divadla, kde měl letos (2025) poměrně rozsáhlou výstavu a při té příležitosti se uvolil k většímu rozhovoru v divadelní malírně.
Štěpán sám svoji tvorbu u příležitosti předešlé výstavy v ústeckém muzeu charakterizoval takto: Spoléhám se se jen na své hlubinné vzpomínky a emoce – stejně nic lepšího nemáme. Nejde ani tak o vzpomínky, spíše o podvědomé pocity. Celek světa lze pochopit i z malého kousku země, z ohraničeného terénu, z osobně zažitého a prožitého prostoru, tak, jak o tom píše ve svých pamětech Josef Lada. Oddat se intuici, nechat k sobě přicházet obrazy z bezelstného dětství a v nich nalézt klíč k podstatám…
