Takže: původní mostecké divadlo šlo k zemi v roce 1982, soubor divadla se přesunul do kulturního domu Máj (ano, tam je dnes Divadlo Rozmanitostí) a město, herci i diváci čekali, až bude zrealizována stavba nového divadla. A historie jeho vzniku je víc než pozoruhodná.
Rada okresního národního výboru vypsala architektonicko-ideovou soutěž na nové divadlo už v roce 1967 (!) a výsledky vyhlásila v roce 1968. Návrhů, které se hodnotily, bylo dvanáct, pět nejlepších bylo potom zveřejněno, vítězem se stal návrh Ivo Klimeše.
Ivo Klimeš se na divadelní prostory specializoval a kromě mosteckého divadla byly realizovány ještě tyto stavby: ostravské Divadlo Antonína Dvořáka, ostravské Divadlo Jiřího Myrona a Divadlo v Opavě.
Stavět se mělo začít už v roce 1972, ale úplně to neklaplo.
Stavební dokumentace se začala zpracovávat až v roce 1978 a základní kámen byl položen 10. září 1979.
Nejdřív nějakou dobu trvalo, než se na stavbě divadla začalo vůbec pracovat, a v průběhu stavby se přidávaly komplikace způsobené nedostatky socialistického stavitelství. Celkové náklady na stavbu se vyšplhaly na 260 milionů korun.
Jak jste si jistě všimli, mostecké divadlo je veliké. Jak přesně?
Jeviště je vepředu široké 31 metrů, vzadu 16 metrů, jeho hloubka je 13,6 metru, výška pod rošt provaziště 21 metrů. Sedm a půl metru vysoký portál je široký 12 metrů. Zdvihem dělených proscéniových stěn lze portál rozšířit až na 21,5 metru.
Nově byla pojata mechanika jeviště, jejímž základem je velká bubnová točna o průměru 18 metrů, zahrnující i významný segment široké předscény a nesoucí jednak excentricky umístěný disk menší talířové točny s průměrem 11 metrů.
Je to všechno poněkud bolševicky nabubřelé, ale má to své kouzlo a třeba už jste si tu budovu zamilovali stejně jako já.
Zvenku je příjemně brutalisticky brutální, zevnitř, alespoň v diváckých prostorech, laskavá a přehledná — a jak už víte, lze ji uchladit i ve velice horkých dnech. V chodbách, odkud je řízen a podporován divadelní provoz, je to slabší. Hic.
Zázemí je trochu komplikovanější — množství schodišť, průchodů a nadzemních i podzemních podlaží tvoří slušné bludiště a nedivil bych se, kdybych tam někdy potkal Fantoma, který si zpívá nějakou operetku.
Výtahů je tu asi pět.
Myslím, že kdyby nic jiného, prohlédnout si tuhle stavbu zblízka byl jedinečný zážitek a že všichni domorodí průvodci z řad techniků, herců mosteckého souboru i náhodných kolemjdoucích vám tuhle zkušenost zpříjemnili. A že vy jste nezabloudili.
(Citace z diplomové práce Terezy Sládečkové: Architekt Ivo Klimeš a proměny divadelní architektury šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století, Univerzita Karlova, Katolická teologická fakulta, 2013.)
(psáno pro zpravodaj divadelního Pikniku)
