Říká se, že každý spisovatel píše vlastně jen jednu knihu. Je to trochu bonmot, ale taky hodně pravda.
Když vyslovíme – a to nejen mezi superznalci – jméno Natálie Belisová, automaticky se nám vybaví České Švýcarsko. A není divu.
Podle databáze knih napsala a vydala osmnáct titulů, všechny spojené právě s touto oblastí, a některé z nich se už staly skutečně ikonickými.
Třeba kniha Tulákům Jetřichovicka.
Vloni, těsně před koncem roku, vyšla další publikace – Špalíček pomníčků a zapomníčků z Děčínska – a lze s jistotou říct, že v knihovničkách fajnšmekrů zaujme čestné místo.
Už samotný název napovídá, čemu se kniha věnuje; o to víc ale překvapí šíře a intenzita, s jakou je tento fenomén čtenáři představen.
Pomníčky jsou rozděleny do dvou částí – Neštěstí nechodí po horách, chodí po lidech a Místa smrtí zvláštních – a ani názvy kapitol nenechávají nikoho na pochybách, co jej čeká.
Pády, Umrznutí, Když se slaví, padají hlavy, Metla lidstva aneb Alkoholici, Rodinné tragédie, Po stopách sebevrahů…
Na první pohled to působí jako obsah slušného hororu. A trochu horor to je – a trochu zase ne.
Natálie Belisová nám totiž nevypráví děsivé příběhy proto, aby šokovala. Jejím cílem je přiblížit někdy vzdálenou, jindy až znepokojivě blízkou historii, osvětlit podmínky, v nichž zde naši předci žili a umírali, a ukázat, jak se vyrovnávali s všudypřítomnou smrtí.
Každý turista, čundrák či poutník při potulkách naším regionem nevyhnutelně naráží na množství pomníků a pomníčků. Jsou tichým vzkazem našich předků: žili jsme tu, trpěli jsme, ale nevzdali jsme se a šli dál.
Píšu-li o „našich předcích“, je to do jisté míry licence. Po několik posledních století zde totiž převažovalo německé obyvatelstvo, k němuž jsme zejména po druhé světové válce zaujali – víceméně pochopitelně – odmítavý postoj. O to cennější je, že dnes, téměř po sto letech, tu máme badatele, kteří historii tohoto kraje adoptovali, přijali za svou a vyprávějí příběhy, jež se nás, třeba i bezděčně, dotýkají.
Knihu Špalíček pomníčků a zapomníčků z Děčínska vydalo Oblastní muzeum v Děčíně. Jde o publikaci sličnou, pečlivě a krásně vypravenou – a při jejím čtení se člověk neubrání úvahám o tom, jak vyčerpávající a nekonečná práce musela jejímu vydání předcházet.
Stovky hodin v archivech, uf. To nemůže dělat každý.
Pokud vás tato publikace zaujala, s jejím sháněním příliš neotálejte. Náklad zřejmě nebyl nijak astronomický.
(psáno pro web ceskesvycarsko.cz)
