Ve čtvrtek 12. 3. 2026 otevřeli v mosteckém muzeu výstavu trochu zapomenutého výtvarníka Oldřicha Jelínka. Tedy trochu zapomenutého od roku 1981 minulého století, kdy odešel do emigrace. Jako, řekněme, pozdní emigrant nebyl v takové pozici jako ti, kteří emigrovali vzápětí po ruské invazi do Československa.
Výrazná osobnost domácí scény
Do té doby byl nepřehlédnutelnou postavou domácí výtvarné scény – jako grafik, ilustrátor a jistou dobu také jako „dvojče“ Adolfa Borna. Jejich kresby z konce šedesátých a začátku sedmdesátých let jsou viditelně z jednoho hnízda.
Malby plné kontrastů
Na mostecké výstavě uvidíme hlavně malby. Jsou suverénní. Většina se vyznačuje hravostí a výraznou barevností, několik kousků je ale o poznání temnějších a barevná škála je spíš černošedá než jakákoli jiná.
Pro mě osobně je ale právě tahle část výstavy o fous silnější a intenzivnější.
Návrat díla a nová pozornost
Před několika lety Oldřich Jelínek svěřil své dílo, tedy převážně to vzniklé v mnichovské emigraci, do péče havlíčkobrodské galerie, která mu poté uspořádala první výstavu a vydala k ní důstojný katalog.
Tahle aktivita neušla redaktorům nakladatelství Albatros, kde se rozhodli Jelínkovi vydat monografii.
Katalog a monografie
Je to mohutná kniha, která oproti katalogu z Havlíčkova Brodu pracuje s mnohem rozsáhlejším archivem Jelínkových prací a pokrývá mnohem delší období jeho aktivního života.
Katalog i kniha ostatně patří na čestné místo v mé knihovničce.
Praktické informace
Jestli chcete tuhle výstavu vidět, máte čas do letošního května.
Město otázek
Mimochodem: v mosteckém muzeu jsem byl poprvé. Sice jsem ho jen proběhl, ale tahle instituce, stejně jako celé město, klade víc otázek než odpovědí.
Setkání zbořené tradice a aktuálního stavu je spíš než cokoli jiného znepokojivé, zároveň ale tahle situace zůstává výzvou nejen pro zástupce města, ale zejména pro jeho obyvatele.
Nedaleká socha Rudé armády přidává za tenhle povzdech výrazný vykřičník.
