Na Letenské pláni se demonstrovalo. To už všichni vědí. Dokonce i ti, kteří to vlastně ani vědět nechtěli, a poté, se skrývanou nechutí zjistili, že tam byl i jejich nějaký známý nebo blízký. O sdílení toho zážitku mezi nimi moc velký zájem nebyl. Očití svědci se asi špatně poslouchají, když má člověk na věc jiný názor, nebo, a asi častěji, nemá názor žádný. Zvláštní je, že tento typ hluchoty nefunguje, když své soudy publikuje prostřednictvím médií nějaký potentát, obvykle husa potrefená, která se onen památný červnový den vyhnula pražské Letné velkým obloukem.
A tak, stejně jako se ve hře Prší přebíjí zelená sedma kulovým filkem, tak stejně sebejistě Václav Klaus sr. (ta zkratka pro seniora je prostě Boží) vynese jedovou kartu o tom, že demonstranti jsou placeni a zdarma sváženi na akci autobusy. Co na tom, že se vzápětí pod hrozbou soudů omluví a vymluví na cokoli. Plivanec už to zpátky nevrátí. A o to jde především. Se stejným záměrem prezident spřádá moudra o pomýlenosti akce a, koulíce očima, tvrdí, že výsledky voleb nelze měnit na ulici (o čemž za tři hodiny projevů nepadlo tehdy ani jediné slovo). Ten se samozřejmě omlouvat nebude, páč ho to doma nenaučili. A protože tímto ti dva výtečníci samotnému premiérovi vystříleli ty nejlepší náboje, tento se alespoň přihasil se srovnáním dobrovolníků ve žlutých vestách s těmi francouzskými, rabujícími. To už snad ani není urážka, ale směs zoufalství a zmatení. Jenže mediální plénum naslouchá, po pravdách se nepídí, a o to tu běží. Když se přece říká něco dostatečně často a nahlas, stává se to pravdou samo od sebe. To už věděli ve starém Římě.
Touto technikou se dá zadupat pár tisícovek odpůrců jako nic. Jenomže se čtvrtmilionem už to tak dobře nefunguje. To už je moc svědků najednou. To už tam nejsou jen ti aktivisté z podstaty, ale i ti „obyčejnější“ lidé. A ti kolem sebe prostě viděli, to co viděli. A také slyšeli, že proti kritizovaným osobám nezaznělo jediné vulgární slovo, jediné sprosté skandování. Zajímavé také bylo, že když se nedaleko nás pod vlivem vedra zhroutila jedna paní na zem a byla ošetřovaná, neotočily se na ní mobilní telefony, aby bylo co dát na profil … prostě elementární slušnost. Něco, co ti „nahoře“ postrádají měrou vrchovatou. Něco, na co se extrémně špatně plive.
(Jo, a jen tak pro pořádek… kdybyste někdy potkali Sorose, tak mu připomeňte, že mi visí patnáct stovek za benzín, obědy a lístky na metro. V eurech to neurazí. Pořádek dělá přátele, no ne?)
