Města ztracená v džungli, v poušti nebo pod hladinou moře patří mezi oblíbené rekvizity pokleslých románů. Zpravidla se jedná o opuštěná sídla vyspělých civilizací, která byla vyvrácena přírodní katastrofou, příletem mimozemšťanů či magickými rituály. Poněvadž ukrývají zlato, sofistikovaná zařízení nebo okultní předměty, stávají se oblíbeným cílem dobrodruhů. Problém je v tom, že o jejich lokaci existují jen zašifrované zmínky v prastarých mapách a rukopisech, případně notně zkreslené odkazy v domorodých bájích. Pátrání po nich tak bývá složitější než hledání auta zapomenutého na víceúrovňovém parkovišti.
Kolem letitých studní, sadů a zídek
Podobných míst je v severních Čechách tolik, že dobrodruhové neví, kam dřív šlápnout, i když se nejedná o ztracená města, ale pouhé vesnice. Přesto nemají daleko k římským Pompejím, mayskému Tikalu, nabatejské Petře či legendární Atlantidě. Mimochodem: fenomén zaniklých obcí mě nepřestává fascinovat. Na Kolínsku, odkud pocházím, totiž neexistují. Žádná vesnice zde nebyla vysídlena ani srovnána se zemí, alespoň v posledních 150 letech. Kde lidé žili za Rakouska-Uherska, zkrátka žijí dodnes. A lhostejno, že jich je výrazně míň než kdysi. Postupné vylidňování venkova je ostatně celosvětový problém.
Nejde však pouze o zaniklé obce. V kraji za Portou Bohemicou se rovněž nachází plno opuštěných továren, trosek mlýnů a rozpadajících se chrámů. Zanechala je po sobě vyspělá říše Sudetů, která před lety podlehla nájezdům barbarů. Na dnešních Severotoulkách se proto vydáme po jejích stopách, a sice z Třebušína do Hrušovan, přes Starý Mlýnec, Kotelice, Horní Nezly, Dolní Nezly, Dolní Řepčice, Sedlec a Encovany, čili tudy. Čtrnáct a půl kilometru dlouhá trasa totiž vede po starých cestách, kolem letitých studní, sadů a zídek, kaplí, křížků a kostelů, stodol, chalup a statků.
Pět hodin opomíjené historie
Výpravu za odleskem dávných časů si můžete trochu prodloužit, pokud ji začnete už v Rýdeči a protáhnete až do Polep. V takovém případě ovšem musíte počítat s pěti našlapanými kilometry navíc. Žádná hrůza to nicméně není: převýšení je mírné a terén nenáročný. Většinou se jde po málo frekventovaných silničkách. Do Rýdeče, Třebušína i Hrušovan zajíždí autobus, do Polep zase vlak. Přitom vás čeká nejen pět hodin opomíjené historie, ale také parádní výhledy na České Středohoří, Ralskou pahorkatinu a Dolnooharskou tabuli (především na Kalich, Pannu, Trojhoru, Dlouhý vrch, Křížovou horu a Sedlo).
Za obhlídku stojí zejména Třebušín, rybník Machčák, Dolní Nezly a ruiny kostela svatého Václava u Hrušovan. Cesta je z větší části neznačená, a tak se vám pod nohy nebudou plést Japonci, rozjívená dítka ani potulní prodavači suvenýrů. Přitom půjdete kolem skvostů lidové architektury, jež si v ničem nezadají s nejlepšími tuzemskými skanzeny, a navštívíte trosky chrámu, které mohou směle soutěžit s athénským Olympieionem či opatstvím v Glastonbury. Možná tam najdete poklad. Ví o nich totiž jen hrstka zasvěcených. Záleží jen na tom, zda se vám podaří zlomit kouzlo, s jehož pomocí si staří Sudeti nepřestávají chránit svá tajemství.
Doklad o bohatství původních majitelů
Třebušín stojí v mělkém údolí mezi Pannou, Kalichem, Sedlem a Trojhorou, a tak představuje ideální výchozí bod pro výšlapy po Verneřickém Středohoří. Nabízí široké výhledy do okolí: mimo jiné na Říp či Hazmburk. Zdaleka v něm ale nejde jen o panoramata. Někdejší tvrz Řádu německých rytířů totiž překypuje památkami na zaniklou Sudetskou říši. Vedle různých roubenek tam stojí za vidění kostel svatého Mikuláše, dále barokní zámek, na kterém však zůstaly šrámy po nájezdech kmene Komančů, a samozřejmě také zřícenina hradu Kalich na stejnojmenném kopci. Výstup na něj si ovšem nechte na jindy, neboť by vám pak chyběly síly.
Mezi Třebušínem a Starým Mlýncem se nachází půvabný rybník Machčák. Pokud máte slabost pro pozorování vodního ptactva, určitě si u něj udělejte zastávku. Švitoří to tam a pípá o sto šest. Na pátém kilometru vás čeká stříbrný hřeb dnešních Severotoulek: Dolní Nezly, které vypadají stejně jako před poválečným stěhováním národů. Zdejší náves obklopují honosná klasicistní stavení, jež svědčí o bohatství původních majitelů i celkové vyspělosti někdejší říše Sudetů. Ne nadarmo byly Dolní Nezly vyhlášeny památkovou zónou. To je také důvodem, proč je většina objektů citlivě zrekonstruována: radost pohledět.
Zapomenutý chrám starých Sudetů
Svůj půvab mají i Dolní Řepčice. Nezlům však nesahají ani po kapličku. Polní cesta, která vede pod viaduktem, se za potokem rozdvojuje. Vydejte se doleva, jinak skončíte v kaňonu Širokého potoka a budete se muset škrábat nahoru příkrou strání jako my s partnerkou. Je to tam krásné, leč nebezpečné. Sedlec a Encovany mají podobný ráz jako Řepčice. Jsou sice výstavnější, ale také strakatější a zateplenější. Silnice do Hrušovan je zato kouzelná. Je lemována stromy, jež pamatují Schichty a Wolfrumy. Kilometr za Encovany odbočte doleva na polňačku, po které se dostanete k zlatému hřebu celé výpravy: troskám kostela svatého Václava.
Zmíněná cesta nicméně nevede až k samotnému svatostánku. Končí u požární nádrže, odkud musíte vyrazit přes pole. Dobrodružství je prostě dobrodružství. Po 300 metrech dojdete k remízku, v němž se chrám starých Sudetů ukrývá. Stojí na místě bývalé obce Prachová. Ta ovšem nezanikla po druhé světové válce, ale už po té třicetileté. Empírový kostel postupně chátrá od roku 1945. Do dnešních dnů se z něj zachovala pouze věž, obvodové zdi a dvojice klenebních oblouků. Objekt je volně přístupný, byť na vlastní nebezpečí. Jedná se však o magické místo, jež určitě stojí za návštěvu, podobně jako ruiny svatostánku v Bílém Kostelci (viz: Severotoulky č. 1).
Tajný tip
Cestou do Hrušovan se zastavte na místní nekropoli. Neleží tam totiž pouze novousedlíci, ale také původní obyvatelé exotických povolání: např. kapellmeister mexického císaře Maxmiliana. Některé náhrobky navíc mají anglické nápisy, což ve zdejších končinách nebývá zvykem. Nepředstavují snad Hrušovany onu bájnou metropoli Sudetské říše? Jaká tajemství se asi ukrývají pod asfaltem, zámkovou dlažbou a polystyrenem na fasádách: diamanty, kámen mudrců či dokonce perpetuum mobile? Kdo ví. Běžte se tam podívat. Třeba objevíte poklad. Nám s partnerkou se to ale bohužel nepodařilo.
