Jeden z nejdramatičtějších a zároveň nejkontroverznějších příběhů studené války napsali Ctirad a Josef Mašínové, a to vlastním potem a krví. Dokázali se probít nepřátelským územím velkým jako půlka České republiky, přestože jim stálo v cestě 20 000 příslušníků Volkpolizei a Rudé armády. Způsob, který si k emigraci do Západního Berlína zvolili, sice vyvolává pochybnosti, avšak to, že zažili dobrodružství s velkým „D“, je neoddiskutovatelné. Jejich anabáze si v ničem nezadá s Dantèsovým útěkem na svobodu nebo Rambovým bojem za důstojnost. Ani tajemný hrabě Monte Christo, ani svalnatý veterán z Vietnamu ostatně nebyli žádní svatouškové.
Špatná strana barikády
Třeba si jen zvolili špatnou stranu barikády. Kdyby Mašínové místo „nevinných“ komunistů stříleli „prohnilé“ kapitalisty, možná by se dnes jejich podobizna tiskla na trička podobně jako ta Che Guevarova. Ačkoliv byly Ernestovy ruce stejně krvavé jako ty Radkovy a Pepovy, ne-li krvavější, je argentinský revolucionář považován za hrdinu, zato čeští odbojáři za bandity. Partyzán je přitom partyzán. Na jeho politických preferencích nesejde. To nepíšu proto, že bych chtěl Mašíny obhajovat. Sám s řadou věcí, jež provedli, nesouhlasím. Přesto je obdivuji: minimálně proto, že podali neobyčejný sportovní výkon.
Přejít Krušné hory totiž není jen tak, zvlášť bez mapy, proviantu a dalšího vybavení, navíc s policií v patách. Vyzkoušet si to ostatně můžete sami, pokud se vydáte z Perštejna do Českých Hamrů, přes Ondřejov, Vykmanov, bývalý Königsmühle a Háj u Loučné pod Klínovcem, čili tudy. To sice není autentická trasa, po které Radek a Pepa prchali z Československa, zato je velmi pěkná a turisty opomíjená. K tomu abyste pochopili, jaké martýrium museli absolvovat, zcela postačuje. Podstatné je vyrazit v říjnu, bez telefonu a dalších pozdně moderních vymožeností.
Ulovit, najít nebo ukrást
Až do Berlína vás nepoženu, nebojte se. Plné pohorky toho budete mít tak jako tak. Na 16 kilometrech totiž nastoupáte plných 700 výškových metrů. Průměrně zdatný turista by ale takový výšlap měl zvládnout, byť bude ufuněn a uondán. Slabší jedinci pak mohou zvolit opačný směr cesty. Autobus jezdí do Hamrů stejně dobře jako do Perštejna. Třebaže „Partyzánské“ Severotoulky vedou částečně po neznačených stezkách, orientace není složitá. Na pár výletníků narazíte jen v prostoru bývalého Königsmühle. Domorodce nepotkáte vůbec. Ti budou zalezlí doma: kdysi seděli u rádií, dnes u televizí a telefonů.
Z Perštejna se vydejte po zelené značně nahoru do Ondřejova a pak do Vykmanova. Staré hornické městečko sice na první pohled vypadá živěji a upraveněji než nedaleký Jáchymov, ovšem zdání klame. Nacházejí se v něm pouze dvě hospody a jedna vietnamská večerka prachbídné kvality. To vás ale mrzet nemusí: ani Mašínové nechodili na pivo, natož pro rohlíky. Pokud budete mít žízeň nebo hlad, budete si muset něco ulovit, najít nebo ukrást. Aspoň se dostanete do hledáčku místní policie podobně jako Radek a Pepa. Na hlavní hřeben Krušných hor pak vyběhnete rychleji než Emil Zátopek.
S notnou dávkou štěstí
Mašínovská anabáze připomínala antické drama. Nechyběl v ní problematický vztah k otci, zrada, nenávist, pomsta, smrt, notná dávka štěstí i nečekané zvraty ve stylu deus ex machina. Přesto skončila happy endem: Radkovi, Pepovi a jejich kamarádovi Milanu Paumerovi se 31. října 1953 podařilo dorazit do Západního Berlína. Jejich nadšení kalila pouze skutečnost, že Paumer málem zemřel na následky střelného zranění a že další dva členové skupiny, Zbyněk Janata a Vašek Švéda, byli cestou dopadeni a později vydáni do Československa. Německou hranici přitom Mašínové překročili v noci ze 3. na 4. října.
Vy ale potmě raději nechoďte. Jednak byste se mohli přizabít a jednak byste neviděli krásné hřebenové louky mezi Ondřejovem a Vykmanovem a hlavně bývalou osadu Königsmühle, která dnes zažívá renesanci. Díky nadšencům z česko-německého spolku zde totiž vzniká tzv. sudetský landart, tedy specifický žánr, v němž je povoleno využívat bývalý stavební materiál, dřevo a další biomasu pro díla tematizující pohnuté osudy severočeského pohraniční. Výsledkem jsou různé sochy a instalace rozeseté po mělkém údolí, které ostře kontrastují s turistickým Disneylandem v nedaleké Loučné pod Klínovcem, tady.
Koberec z trav a mechů
U lovecké chaty nad Vykmanovem uhněte ze zelené značky doprava nahoru. Po jednom kilometru typické krušnohorské asfaltky narazíte na červenou, po níž se vydejte doprava až k rozcestníku „Pod Vysokou sečí“. Odtud jděte po silnici směrem na Klínovec. Po necelém kilometru a půl odbočte doprava na širokou lesní cestu (je to první a jediná odbočka na této straně). Z ní vedou různé cestičky doleva, po nichž se dostanete až do bývalého Königsmühle. Ten pořádně prozkoumejte, abyste nepřehlédli žádnou sochu nebo instalaci. Je jich tam opravdu hodně. Z Königsmühle pak jděte do Háje.
Nebojte se: neposílám vás do „Prčic“, nýbrž do malebné vísky u Loučné pod Klínovcem. Před kapličkou zahněte doprava, u křížku doleva a na nejbližší křižovatce zase doleva. Na konci obce pokračujte rovně po lesní cestě, jež vede kousek nad silnicí do Českých Hamrů. Je velmi pěkná, poněvadž je zarostlá tlustým kobercem z trav a mechů. Kolem navíc v sezóně najdete plno hub, zvláště výtečných ryzců. V Českých Hamrech pak „partyzánské“ Severotoulky končí. Buď z nich můžete odjet autobusem do Klášterce, anebo pěšky pokračovat až do Berlína. Schválně, jestli tam budete rychleji než Radek a Pepa.
Tajný tip
Před cestou byste si měli příběh bratří Mašínů pořádně nastudovat. Nejlepší je podle mě paradokumentární román Zatím dobrý. Jan Novák ho totiž napsal jako dobrodružný eastern ze studené války. Existuje ve třech verzích: jako papírová kniha (2005), jako mluvené slovo (2015) a jako komiks (2018). Zvláště doporučuji audioknihu, kterou budete poslouchat se zatajeným dechem. Pokaždé, když Jiří Ornest řekne „prásk“, to s vámi trhne, jako kdyby se doopravdy střílelo. Celou dobu budete mít hlad, bude vám zima a neustále se budete ohlížet, zda vás nesleduje nějaký estébák, VoPo nebo sovětský voják, poslouchejte.
