Nebojte se. Nezbláznil jsem se. Nehodlám se přestěhovat na venkov ani nevyhlížím blížící se Armagedon. Život v zapadákově totiž není žádný med. Příroda tam nebývá jen svůdnou utěšitelkou, ale taky pěknou bestií, která se vás snaží zabít nebo aspoň připravit o střechu nad hlavou. Cirkulárky vám dávají dobrou noc a všechno podstatné máte děsně daleko, zato prapodivné sousedy nebezpečně blízko. A příchod Posledního soudu sice nevylučuji, avšak nevěřím, že se ho dočkám. Zatímco pozemská justice je pomalá, tempo té nebeské je sotva hlemýždí. Než Hospodin shromáždí potřebné důkazy a vyslechne všechny svědky, budu dávno pod drnem.
Dva roky prázdnin
Přesto mám pro konce světa slabost. Jako nenapravitelný čtenář robinsonád totiž vím, že dobrodružství začíná teprve tam, kde končí civilizace. Námořník z Yorku navíc neztroskotal v pusté Patagonii, nýbrž v prosluněném Karibiku, kam dnes míří miliony zpovykaných turistů. Konečně se dostal ze spárů úzkostlivého otce, který mu věčně kecal do života. Přitom nezůstal tak úplně bez prostředků. Lodní Prarohlík.uk mu v pravou chvíli doručil vše potřebné. Stačilo jen důkladně si přečíst přiložené návody, trochu si oživit učivo základní školy a směle se pustit do díla. Nevím, jak vám, ale mně by podobné dva roky prázdnin přišly docela vhod.
Ačkoliv zásoby opuštěných ostrovů dávno došly, aspoň na Zeměkouli, stále ještě existují místa, jež k nim nemají daleko. Dalších výletníků na nich potkáte tak málo, že se budete ptát, jestli jste náhodou neprošvihli nějakou globální apokalypsu. Takových konců světa je v severních Čechách tolik, nadto jeden pěknější než druhý, že by tady mohl ztroskotat celý zájezd Robinsonů. Ne nadarmo se o našem kraji říká, že je plný ztroskotanců. Nejsou to však pouze ztracené existence, jak se Pražáci mylně domnívají, ale rovněž noví námořníci z Yorku, kteří se pokoušejí uniknout z dusivého náručí pozdně moderní civilizace.
Tajuplný ostrov pokladů
Na Robinsona Crusoe, Bena Gunna či Cyruse Smithe si můžete zahrát např. na Úhošti. Tahle doupovská stolová hora totiž opravdu připomíná opuštěný ostrov. Od civilizace je z jedné strany odříznuta vojenským újezdem Hradiště a z druhé Ohří, respektive hnědouhelným velkolomem Nástup – Tušimice. Skoro nikdo na Úhošť nechodí, ačkoliv je hezčí než přelidněný Děčínský Sněžník. To, že na jejím vrcholu nestojí hospoda ani rozhledna vás mrzet nemusí. Parádní výhledy si užijte tak jako tak a občerstvit se můžete dole pod kopcem. A pokud budete mít štěstí, třeba se vám podaří objevit i poklad kapitána Flinta nebo poslední útočiště kapitána Nema.
Zdatnějším turistům mohu vřele doporučit trasu Kadaň – Pokutice – Úhošť – Suchý Důl – Rašovice – Lestkov – Egerberk – Lázně Evženie – Klášterec nad Ohří, která vede tudy ->. Počítat zde nicméně musíte s dvaceti našlapanými kilometry a zároveň se skoro sedmi sty nastoupanými metry. Pokud jste však staří, leniví či churaví, bohatě vám bude stačit odlehčená varianta Kadaň – Pokutice – Úhošť – Suchý Důl – Rašovice – Klášterec nad Ohří, jež vede tudy ->. V tomto případe vás bude čekat necelých 15 km a pouhých 380 výškových metrů. Sice neuvidíte všechno, přesto o nic podstatného nepřijdete.
Tajný tip
Do Kadaně a pak z Klášterce se pohodlně dostanete luxusním rychlíkem Krušnohor, který jezdí každé dvě hodiny. Cesta z Ústí nad Labem až na „konec světa“ přitom trvá pouhých 80 minut. Naleznete tam nejen jedinou čedičovou stolovou horu na území ČR s unikátním ekosystémem, ale také historické centrum Kadaně, nábřeží Maxipsa Fíka, divoké údolí Rašovického potoka, barokní statek v Lestkově, zříceninu hradu Egerberk, trochu legrační minilázně Evženie a neprávem opomíjený zámek Klášterec nad Ohří. A pokud máte rádi exotiku, určitě se zastavte i v trochu vykřičené klášterecké krčmě na rohu Nádražní a Pražské ulice.
