Včera (29/6/2023) otevřeli v libereckém muzeu výstavu Ještěd|50, která připomíná padesátileté výročí stavby, kterou navrhl Karel Hubáček a která vznikla na místě horské chaty, která vyhořela. Myslím, že jsem tam byl hned krátce po otevření, jako chlapec malej a že na mě žádnej extra dojem neudělal, respektive jsem asi měl jakousi dětskou představu, že je naprosto normální, že se staví takovéhle budovy. Možná to psali v Neználkovi, nebo to tak prohlašoval nějaký soudruh, bůh suď, ale s odstupem toho půl století je čím dál jasnější (i mně), že na nejvyšším vrcholu Ještědsko-kozákovského hřbetu postavili barák, kterému se vyrovná málokterý další, ze samotného Ještědu není na dohled jistě žádný.
Výstava, o které je řeč, není nijak extra spektakulární, ale zajímavá jistě a nápad převést všechny původní návrhy, které vznikly do 3d modelů je prostě bezvadný, neboť velmi přesně a jednoduše ukazuje v čem je Hubáčkův návrh jinde (a jak teď víme i dál) než jaká byla představa všech ostatních architektů, kteří se soutěže účastnili. Všechny ostatní návrhy jsou totiž až ubíjejícím způsobem stejné. A nudné. Horská chata a oddělený vysílač. Každý model pak doplňuje už pouze 2d projekce jednotlivých návrhů a Hubáčkova Ještědu. Všechno je najednou jasné jak facka.
Můžeme si tak představovat, co by se stalo za padesát let a asi i dřív, kdyby se podařilo postavit v Praze na Letné Kaplického knihovnu…
Předpokládám, že by se, stejně jako v Liberci před padesáti lety, ukázalo, že když má někdo dobrý a inspirativní nápad, měl by být realizován a že, kdo se bojí, sere v síni. A kdyby byl na knihovně stále připoután na protest Václav Klaus, byl by ten barák ještě proslulejší.
Ale zpátky do Liberce.
Mnohokrát jsem slyšel historku o tom, že Karel Hubáček nedodržel zadání soutěže a vysílač měl být oddělen od prostorů, kde se bude bydlet a jíst, ale to nám ředitel muzea Jiří Křížek vyvrátil, naopak mi prozradil novou informaci, že k prosazení stavby Ještědu tak, jak ho známe pomohl předpoklad, že podobných staveb vznikne v Čechách celá řada, půjde tedy nakonec jen o jakýsi prototyp, který se bude replikovat a ještědy tak budou na kdejakém kopci. Přiznám se, že tahle představa je pro mě děsivější, než kdyby se Hubáčkovu stavbu nepodařilo nad Libercem realizovat vůbec.
Na výstavě je možné shlédnout také fotografie historické, tedy jak vypadala původní chata, ale i fotografie z výstavby a samozřejmě exponáty z původního mobiliáře. Některé jsou ikonické, některé naopak děsivé, ale ilustrují nepříliš vzdálenou historickou doby, kterou mnozí z nás pamatují.
Pro mě je Ještěd z mnoha důvodů důležitej barák, který hrál v mém životě důležitou roli a kdykoli se vracím domů, do těch našich opičích hor a zjeví se někde mezi ostatními kopečky a nebo jenom blejskne do očí, protože hází prasátka, mám lepší náladu.
A nejsem sám. Zajímalo by mě, kolik vzniká fotografií téhle dominanty, ale asi moc. Před několika lety jsem na tohle téma hovořil s libereckým fotogrfaem Radkem Petráškem a řekl mi tohle:
Ještěd, prostě, for ever!
