Tři roky trvala rekonstrukce českolipského Jiráskova divadla a v půlce září roku 2023 bude slavnostně otevřeno. Rekonstrukci protáhla třeba covidová pandemie anebo i povodně na Moravě, kam byla v jedné fázi rekonstrukce přesunuta střešní krytina, protože tam, prostě, byla potřebnější. Dnes (15/9/23) ještě wiki píše, že: záměr města divadelní budovu přestavět se v roce 2014 zkomplikoval, o stavební povolení v soudním sporu s majitelem sousedního objektu přišlo. Zastupitelé města se tedy rozhodli nechat zpracovat záměr možného přestěhování scény do prostor Kulturního domu Crystal. Do doby rozhodnutí o případných změnách město započalo s úpravami stávajících budov.
To už, naštěstí, není pravda, ale je dobré si připomenout, že ten proces nebyl tak docela jednoduchý, ale nakonec byl úspěšně završen a dokonce, podle prvních zpráv, se nekoná žádný velký průser, což se právě v případě takovýchto budov děje často. Zdá se, že to nejdůležitější, tedy, že je to barák, kde by se mělo hrát hlavně divadlo bude možné (a snad i radostné).
Celá rekonstrukce je poměrně radikální. I lidé, kteří divadlo dobře znali, se mohou v podstatě orientovat jenom podle orientace hlavního sálu, jehož dispozice zůstala jako jediná zachovaná, jinak je všechno jinak. Hlavní vchod se přesunul do Panské ulice, přibylo několik barů a dva sály pro pořádání klubových produkcí. V hlavním sále byla upravená elevace, takže vidět by mělo být ze všech míst s jednou výhradou a to jsou balkony. Takže, buďte, až si budete kupovat lístky, opatrní!)
Staré divadlo připomene barevnost (býčí krev!), ale také hlavní lustr (doplněný hvězdnou oblohou). V jednom sekundárním sále najdeme také původní tapety, které zdobily bývalý salonek.
Alois Jirásek, který dal jméno nejen divadlu, ale také divadelnímu spolku, který tu působí (s velkým úspěchem) působí desítky let se přestěhoval od původního vchodu k vchodu novému a navíc už nebude moknout, protože je pod střechou.
I když jsem, jako pamětník, samozřejmě zamáčkl slzu, za starým poněkud punkově — undergroundovým barákem, kde jsem prožil kus života rád se tam vracel, jsem nakloněn věřit, že mu rekonstrukce nevezme ducha, který tu po nocích chodil po jeho zašlých chodbách a sedával v hledišti, aby vymýšlel další inscenace, které přinesou radost publiku.
Zlom vaz, kámo.
