Komiks Insectopolis vyšel v roce 2025 v newyorském nakladatelství W. W. Norton & Company a už letos se dočkal českého překladu (David Petrů) a vydání, o které se postaralo nakladatelství Paseka. Sešly se v téhle knize dva elementy, které mám velmi rád, a to jsou všelijací hmyzáci a komiks, respektive jeho výtvarník Peter Kuper, který to má takzvaně v ruce i v oku. Je to velmi šťastné setkání.
V českém vydání zatím vyšla Peterovi pouze tato kniha (a Kafkova Proměna), ale jinak toho má za sebou mnohem víc. Hmyz, o kterém je právě Insectopolis, najdeme ve velké míře také v komiksu Ruins, který dokumentuje Petrův pobyt v Mexiku.
Možností, jak vyprávět příběh hmyzu, jsou téměř neomezeně, už jenom proto, že hmyz je nejpočetnější živočišnou třídou z celého kmene členovců. Našeptávač mi říká, že popsáno je asi milion druhů (a každý entomolog dodá, že počet popsaných druhů není ani zdaleka konečný).
Místem, které Peter zvolil jako scénu pro své vyprávění, je newyorská knihovna, kde se nacházejí expozice věnované právě těmto živočichům. To je dobrý odrazový můstek, díky němuž je možné vracet se do historie, přecházet do současnosti, nechat některé druhy komentovat, kde se tu vlastně vzaly, ale také to, jak jsme je vnímali (a vnímáme) my, lidé, kteří jsme je začali seriózně zkoumat někdy v sedmnáctém století, přesně ve chvíli, kdy byl k dispozici mikroskop.
Každý, kdo si někdy zkusil nakreslit motýla, brouka nebo mravence, ví, že to není tak docela jednoduché. Je to spousta zatáček, nožiček a tykadýlek — složitá architektura, takže klobouk dolů před dílem, které máme před sebou.
V rozhovorech, kterých je na YouTube možno najít až nezvykle mnoho, se dozvíte, co takováhle práce obnáší.
Insectopolis je kniha pro radost a taky kniha, která může nejen dospělým otevřít oči a pomoci objevit světy, které sdílíme s živočichy o kterých jsme třeba dosud neměli ani potuchy.
Já si při prohlížení tohoto komiksu vzpomněl na další dvě knihy, které mám v knihovničce už nějaký čas. Věnují se stejnému tématu a jsou taky skvělé. Co se týče obsahu (a kil), jsou ještě vydatnější. Obě napsal Jan Žďárek a obě vydala Academia.
První se jmenuje Hmyzí rodiny a státya jak z názvu vyplývá, je tu řeč hlavně o společenstvech, která jsou naprosto fascinující, někdy z nich jde strach a někdy nám dokáží dokonale sloužit. Včely, mravenci, sršni… Jak je libo.
Druhá kniha, Jsme ohroženi hmyzem?, je unikátní i v tom, že se jedná o jakýsi remake publikace, která původně vyšla už v roce 1980 (Neobvyklá setkání). Jan Žďárek se k ní po čtyřiceti letech vrátil, aby ji znovu přečetl, doplnil a revidoval, což někdy nutné bylo a často také (překvapivě?) nikoli.
Jednatřicet zajímavých kapitol (jasně, že tu jsou zase mravenci) stojí za to přečíst. Třeba na pokračování.
