Cyrano z Bergeracu se dočkal mnoha různých zpracování, balet ale není tím nejčastějším a jestli je to dobrý nápad se můžete podívat do liberického divadla F. X. Šaldy, kde už má za sebou obě premiéry.
Filip Veverka hrdinný příběh plný poezie, volně inspirovaný skutečnou osobou francouzského spisovatele Hectora-Saviniena de Cyrano, tanečně zpracoval pro tyrolské divadlo Landestheater v Innsbrucku už v roce 2022 a nyní znovu právě pro liberecký soubor.
Sám o svém přístupu říká: „Tanec je poetický. Nemusíte přesně kopírovat texty, stačí, když opíšete pocity. Napsal jsem libreto a přetransformoval ho tak, aby se příběh dal zatančit. Některé postavy jsem zredukoval, ale jinak vycházím z původní předlohy. Rostand svůj příběh vystavil opravdu skvěle. Jeho texty jsou neskutečně krásné. Děj je o celoživotní platonické lásce. Když nakonec dojde k jejímu odhalení, je pozdě, Cyrano umírá. Vnímám to tak, že Cyrano z Bergeracu je jeden z nejsilnějších příběhů, které kdy byly pro divadlo napsány. Ideální výzva pro taneční zpracování,“
Do role Cyrana obsadil tanečníka Michala Kováče a Roxanu tančí Nuria Cazorla García.
„Jsou to skvělí herci a výjimeční tanečníci. Moc se mi líbí, jak poctivě a disciplinovaně přistupují k práci.“
Diváci díky zajímavé adaptaci vstoupí do světa poezie a hlubokých emocí. Choreografie si s verši notuje. „Použil jsem mix všech tanečních stylů, které jsem v životě potkal a jež prošly mou hlavou. Poskládal jsem je do své choreografické koncepce tak, aby zapadaly do příběhu, který je při tvorbě dějového baletu nejdůležitější,“ dodává Filip Veverka.
Impozantní titulní role Cyrana se ve francouzské literatuře stala lidským archetypem stejně jako Hamlet nebo Don Quijote. Cyrano, šlechtic sloužící jako voják, smělý, silný muž mnoha talentů je nadaným básníkem a hudebním umělcem. Má však nechutně velký nos, který mu brání vyjádřit lásku k sestřenici Roxaně. Zatímco ona plane vášní pro krásného Kristiána, Cyrano skrývá své citlivé zamilované srdce pod maskou ironie. Teprve po mnoha letech Roxana zjistí, že vroucí Kristiánovy dopisy psal ve skutečnosti básník, který ji celá léta tajně miloval. „Zásadní je jeho čestný charakter. Spousta odmítnutých lidí zahořkne, ale on naopak svou lásku miluje, i když ví, že ji nemůže získat. Jeho jednání je víc než lidské, je heroické. Zaslouží si náš obdiv.“
První, kdo se odvážil přenést geniální veršovanou hru do taneční podoby, byl francouzský choreograf Roland Petit. Když v roce 1958 kupoval knihu pro svou dceru, narazil v knihkupectví na komiksovou verzi Cyrana z Bergeracu. Představil si taneční verzi a dva měsíce na ní pracoval. Do role Roxany obsadil svou ženu Zizi Jeanmairovou a o návrh
kostýmů požádal Yves Saint Laurenta. Byla to první z dlouhodobé spolupráce mezi choreografem a módním návrhářem. Premiéra s hudbou Mariuse Constanta se odehrála 20. dubna 1959 v pařížském divadle Alhambra.
Další známou celovečerní verzi vytvořil v roce 1991 na objednávku Královského baletu v Covent Garden anglický choreograf David Bintley. Tím ovšem Bintleyho zájem o Cyrana neskončil. V roce 2007, po šestnácti letech, uvedl pro Birminghamský královský balet úspěšnější adaptaci romantického dobového baletu s hudbou Carla Davise.
Taneční zpracování Cyrana z Bergeracu bylo také na repertoáru divadla Mainfranken Theater v německém Würzburgu. Vytvořila ho na hudbu W. A. Mozarta choreografka a bývalá šéfka bavorského souboru Anna Vita. Premiéra se konala 11. května 2013.
Na jaře 2022 nastudoval inscenaci Cyrano z Bergeracu pro tyrolské divadlo v Innsbrucku choreograf Filip Veverka. Jeho adaptace se vyznačovala rytmičností a velkou expresivitou.
