Vedle syndromu neklidných pohorek trpím i kočárkovým syndromem. Ten způsobuje, že jakmile jedu v něčem, co drncá, okamžitě usínám. A lhostejno, zda sedím ve vlaku, v autobuse, v letadle, na lodi nebo v autě. Proto miluju cestování, byť z krajiny, kterou projíždím, obvykle mnoho nevidím. Proto mi nevadí turbulence, serpentýny ani výmoly na silnici, natož dlouhé jízdy veřejnou dopravou. Aspoň dostanu příležitost dohnat svůj věčný spánkový deficit. Díky kočárkovému syndromu navíc mohu směle zkoumat nejzazší hranice platnosti jízdenek DÚK, jež se neustále posouvají. Dnes sahají až do Středočeského, Libereckého a Karlovarského kraje.
Vlak, autobus, lanovka, rikša i přívoz
Zatímco Bartolomeo Dias objevil mys Dobré naděje, James Cook Havajské ostrovy a Julius von Payer Zemi Františka Josefa, já jsem přišel na to, že jízdní doklady DÚK platí až do Mělníka, České Lípy, Oberwiesenthalu či Rakovníka. Můj majstrštyk pak představovala cesta Ústí nad Labem – Lovosice – Blíževedly – Dubá – Mělník – Ústí nad Labem, kterou jsem dokázal projet na celodenní síťovku DÚK: vyjma krátkého úseku Dubičná – Blíževedly, kde jsem si za 18 Kč koupil lístek Českých drah, a trasy Blíževedly – Dubá, jíž jsem absolvoval pěšky. Zjistil jsem totiž, že existují tři školní linky Dubá – Mělník, kde rovněž platí běžný tarif DÚK.
Do podobných eskapád se nepouštím proto, abych ušetřil, nýbrž proto, že toužím po adrenalinových zážitcích. Vždyť co je dnes dobrodružnějšího než náhradní autobusová doprava, sebevrazi na kolejích, pátrání po správných nástupištích, poruchy lokomotiv, nástupy předními dveřmi, zpřetrhané troleje nebo dokonce zastávky na znamení? Z tohoto důvodu nemám problém vyrážet do míst, která jsou od Ústí relativně daleko. Ať už je to Šluknovský výběžek, Doupovské hory nebo horní Povltaví. Jednotlivé dopravní prostředky mě nadto baví střídat. Vedle vlaku a autobusu se tak snažím využívat i lanovku, rikšu či přívoz, pokud jsou k mání.
Zvláštní, těžko popsatelná atmosféra
Rád se např. vracívám na Džbán, i když tam cesta trvá dvě hodiny. Tahle nenápadná pahorkatina mezi Louny, Slaným, Rakovníkem a Podbořany si mě získala nevšední kombinací táhlých hřebenů, náhorních plošin a hlubokých kaňonů, širých lánů, chmelnic a chmelniček, prastarých alejí, sadů a rozmanitých lesů, drobných sakrálních, funerálních a megalitických památek. Vůbec se nedivím všem těm dolmenům, menhirům a kamenným řadám, jež zde stojí neznámo od kdy a neznámo proč. Ačkoliv nevěřím na chemtrails, na magii čísel ani na energii vycházející ze šutrů, pokaždé když přijedu na Džbán, vnímám jeho zvláštní, těžko popsatelnou atmosféru.
Už jste tam někdy byli? Že ne? Schválně si dejte trasu Kounov – Mutějovice – Třeboc – Ročov, která vede tudy –>. Jsem zvědav, co na ni budete říkat. Myslím si ale, že se vám bude líbit, i kdybyste tam měli cítit jen houby, zoraná pole, kvetoucí stromy, čerstvý hnůj či dým z domácích briket. Jinak bych vás na Džbán neposílal. Za vidění totiž stojí nejen kamenné řady u Kounova, ale rovněž poutní kaple svatého Vojtěcha a barokní myslivna tamtéž, mutějovické nádraží se starosvětskou čekárnou pro cestující, bývalý lom Perun, kde se těžilo uhlí a lupek, citlivě opravené chalupy v Třeboci i znovuzrozený klášter augustiniánů v dolním Ročově.
Tajný tip:
Různé dopravní prostředky dlouhodobě testuji nejen na domácí půdě, ale také jinde v České republice i blízkém zahraničí. Dobře proto vím, že DÚK neboli Doprava Ústeckého kraje patří mezi nejlepší integrované dopravní systémy široko daleko. Jednak se mi líbí, že si mohu volně kupovat přestupní a síťové jízdenky, aniž bych kvůli tomu musel vlastnit speciální kartu jako např. v Libereckém kraji, a jednak oceňuji, že v případě drobného zpoždění můžu zavolat na centrální dispečink (+420 475 657 657), odkud zařídí, aby na mě návazný spoj počkal. Párkrát mě to zachránilo před několikahodinovým čekáním kdesi v Horní Dolní.
