Přestože v Indonésii platí přísná zákonná ochrana mořských želv, jejich lov a využívání pokračuje ve velkém. Proč je zákaz tak málo účinný? Odpověď hledal mezinárodní tým vědců vedený Adélou Hemelíkovou ze Zoo Liberec. Téměř tři roky mapoval motivace a kulturní zvyklosti komunit na Sumatře – a výsledky ukazují, že skutečné příčiny sahají mnohem hlouběji než jen do oblasti práva.
Zoo Liberec: deset let ochrany želv v terénu
Zoo Liberec působí v Indonésii už více než dekádu. Na ostrově Bangkaru, jednom z nejdůležitějších hnízdišť kriticky ohrožených karet obrovských a kožatek velkých, vede se svými místními partnery ochranu hnízdních pláží, zajišťuje protipytlácké hlídky a realizuje vzdělávací programy. Právě dlouholetá zkušenost z terénu byla impulzem ke spuštění rozsáhlého výzkumu – porozumět tomu, proč i informovaní lidé nadále želvy loví.
Jak výzkum probíhal
Hemelíková a její tým provedli rozhovory se 140 obyvateli z oblastí Padang, Mentawai a Nias – regionů, kde je lov želv tradičně nejrozšířenější. Obyvatelé odpovídali na otázky týkající se jejich demografie, náboženství, vztahu k želvám i konkrétních způsobů jejich využívání.
Co výzkum ukázal
Výsledky jsou překvapivé i alarmující:
Lov pokračuje napříč regiony, ovšem z různých důvodů.
V Padangu lidé nejčastěji konzumují želví vejce, která považují za léčivá.
Na ostrovech Mentawai a Nias, kde přetrvává animistická víra, se využívají všechny části želv – od masa po krev – často v rámci tradičních rituálů.
Nejobchodovanější komoditou je želvovina z kriticky ohrožené karety pravé.
Ačkoliv 94 % respondentů ví, že je lov nelegální, pokračují v něm. Významnou roli hrají mýty, například představa, že želvy snižují rybí populaci.
„Právě mylné představy mohou vysvětlovat, proč lov pokračuje i přes povědomí o jeho nelegálnosti,“ říká Adéla Hemelíková.
Co může skutečně pomoci želvám
Výzkum ukazuje, že zákaz sám o sobě nestačí. Ochrana musí stát na spolupráci s místními komunitami a respektu k jejich tradicím.
Vědci doporučují několik cest:
Nabízet alternativy k produktům, které lidé užívají při rituálech či jako zdroj proteinu.
Vytvářet nové pracovní příležitosti, například rozvoj ekoturistiky nebo tradičních řemesel.
Zvyšovat vzdělávání o ekologickém významu želv.
Posilovat komunitní hlídky, které efektivně omezují pytláctví.
Ředitel Zoo Liberec David Nejedlo potvrzuje, že takový přístup funguje: „Když se místní lidé stanou součástí řešení, výsledky přicházejí. Na Bangkaru se díky dlouhodobé spolupráci podařilo pytláctví vymýtit.“
Publikace v prestižním časopise
Studie „Exploring sociodemographic and cultural characteristics of sea turtle take and use to support effective conservation strategies in Indonesia“ byla publikována v renomovaném vědeckém časopise People and Nature. Výzkum vznikl ve spolupráci Zoo Liberec, České zemědělské univerzity v Praze, Univerzity Syiah Kuala a WWF.
