Jakou podobu může mít krajina v současném umění? A co všechno dokáže vyprávět o člověku, jeho vzpomínkách i vnitřním světě? Na tyto otázky hledá odpověď výstava Tichá krajino, jejíž název odkazuje na verše Karla Hynka Máchy z novely Cikáni: „Jak často vábila mne tvá samota v stíny tvé, aby pobouřenému srdci klid se navrátil.“
Expozice představuje tvorbu sedmi umělců a pedagogů Katedry výtvarné praxe Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Vystavují Lenka Kahuda Klokočková, Martin Kuriš, Miroslav Lörincz, Jitka Brody Mikulicová, Martin Raudenský, Lada Semecká a Markéta Váradiová.
Společným jmenovatelem jejich tvorby je vztah ke krajině, prostoru a zastavení v čase. Všichni autoři jsou různým způsobem spjati se severními Čechami, jejichž atmosféra se do vystavených děl promítá spíše nenápadně – jako hledání rovnováhy, ticha a vnitřního klidu. Výstava je zároveň protipólem dnešní uspěchané vizuální kultury. Nabízí prostor ke zpomalení, soustředění a pozornému vnímání detailů.
Návštěvníci zde uvidí surrealistické malby Martina Kuriše s tajemnými figurálními příběhy, obrazy Jitky Brody Mikulicové inspirované sny i vzpomínkami nebo konceptuální černobílé grafiky Martina Raudenského. Další část expozice tvoří objekty, grafiky a instalace Lenky Kahudy Klokočkové, Markéty Váradiové, Lady Semecké a Miroslava Lörincze, které vycházejí z přírodních materiálů, světla, zvuku či proměnlivosti hmoty.
Minimalistické přístupy se zde střídají s výraznou figurální malbou, experimentální grafikou i prostorovými objekty. Přesto všechna díla spojuje citlivý vztah k materiálu, krajině a prostoru, stejně jako snaha zachytit okamžiky ticha, které v běžném životě často přehlížíme.
Výstava zároveň připomíná význam pedagogické práce autorů. Přestože nevedou vlastní ateliéry, právě na Katedře výtvarné praxe předávají studentům základy kresby, malby, grafiky, prostorové tvorby i respekt k materiálu, řemeslu a technologickým inovacím. Důraz kladou na trpělivost, soustředění, odvahu experimentovat i schopnost dlouhodobě rozvíjet vlastní tvůrčí cestu.
Kurátorky výstavy Tereza Nováková a Sofie Zorina připomínají, že krajina není jen přírodním motivem, ale také kulturní pamětí a prostorem, který vzniká naším každodenním pobýváním. Právě tento dialog mezi člověkem, místem a uměleckým dílem tvoří hlavní osu celé expozice.
