Nahoru po schodišti dolů Band.
Skupina představuje ojedinělý soubor v přehlídce našich amatérských rockových skupin. Daří se jí spojovat českou kabaretní tradici a městské písničkářství s novou vlnou. Jejich písničky jsou krátké a úderné, s čitelným doprovodem basy, bicích, elektrické kytary, akordeonu, klavíru, saxofonu a dvoučlenného dívčího sboru, píše se v textu o Schodišti v knize Excentrici v přízemí, která vyšla v roce 1989. A protože dvoucédéčko, které letos začátkem léta vydal Galén, obsahuje nahrávky právě z osmdesátých let, nemusíme na tom textu nic měnit. Snad můžeme jenom dodat, že to tak je i po všech těch letech a je to pořád zábavné, možná to působí ještě víc ujetě než v době svého vzniku.
Mohutný booklet přináší spoustu informací, které zaujmou hlavně pamětníky. Střídají se tu zápisy z kronik s aktuálními promluvami členů tohoto bandu a vy se při jeho pročítání můžete vrátit o těch čtyřicet let zpátky a podle vašeho věku buď vzpomínat, jaké to bylo za mlada, anebo, pokud nahrávky zaujmou někoho mladšího, jenom kroutit hlavou, jaká to byla (vlastně veselá) pakárna.
Na vzniku desky se kromě Galénu podílel Václav Kozuk, který odvedl neuvěřitelné penzum práce. Klobouk dolů. Tady si můžete přečíst, jak to celé vzniklo.
Když jsme spolu mluvili, podotkl jsem, že hlavně při poslechu prvního cédéčka, které obsahuje třicet (!) úderných, ale kraťoučkých písní, mě chvíli brněla hlava, než jsem si znovu zvykl na štýlek Schodiště. Jenom se zasmál s tím, že to poslouchal poslední dva roky a teď si bude muset dát pár let pauzu.
Vy byste si to ale poslechnout měli!
