Stejně jako loni, i letos spojily Vědecká knihovna UJEP a Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem své síly, aby se propojily s celorepublikovou akcí NOC LITERATURY, jejíž patnáctý ročník proběhl ve středu 22.září. Projekt organizují Česká centra ve spolupráci s EUNIC (Asociace národních kulturních institutů zemí EU), zahraničními ambasádami v České republice a nakladatelstvím Labyrint. Cílem Noci literatury je zvýšit povědomost a zájem veřejnosti o současnou evropskou literaturu a její myšlenkové a tvůrčí proudy. Ukazuje rovněž na význam multilingvismu a překladů z velkých i malých jazyků.
Je opravdu velká škoda, že účast na této záslužné a potřebné akci byla v Ústí nad Labem minimální, naslouchající zájemce bylo možno spočítat na prstech jedné ruky (bylo nás jako ze známého románu Karla Poláčka). Škoda o to větší, že letos ústečtí pořadatelé vybrali tři netradiční a velmi pěkná místa. Předčítání ukázek z celkem devíti knih se postupně ujali herci Činoherního studia Jan HUŠEK na terase Přírodovědecké fakulty UJEP (takže k poslechovému prožitku byl jako bonus i zážitek vizuální, neboť místo nabízí neotřelý pohled na Ústí), dále v prostoru letního kina, ozářeného zapadajícím sluncem, Adam ERNEST a v krásné atmosféře kostela Apoštola Pavla (Červený kostel) také bývalý herec Činoherního studia Jan JANKOVSKÝ.
Všem třem jsme položili stejnou otázku: Myslíte si, že podobné akce jako Noc literatury mají smysl a v čem ten smysl vidíte Vy osobně?
“ Teda! To je nečekaně zákeřná otázka! Protože když se člověk podívá na tu dnešní návštěvnost, tak má určitě tendenci o smyslu akce pochybovat. Ale samozřejmě, že to smysl má. A spatřuji ho především v tom, že jde o dobrý způsob, jak seznámit lidi s tím, co se děje v literatuře. A pokud se nepletu, jde vesměs o knížky čerstvé, vydané nedávno nebo úplné novinky. A současná literatura, mám za to, to nemá úplně snadné, protože se prostě ještě neměla čas stát součástí povinné školní četby a dostat se do širšího povědomí. A přitom celá řada knih za to rozhodně stojí. „ (Jan Hušek)
„Tak smysl má právě kvůli té tristní účasti a zájmu, ne? Člověk se tím nesmí nechat odradit a musí věřit, že se to někde někdy zlomí. Řekl bych dokonce, že smysl má taková akce bez ohledu na účast Ústečanů. Kniha je v tuto chvíli asi nejstarší analogové médium a myslím, že její propagace v dnešním extrémně digitalizovaném a stále více se digitalizujícím světě má obrovský smysl. Jde o podporu imaginace, kterou navíc drží člověk jaksi hmatatelně v ruce. Na jednu stranu jde vlastně o abstraktní záležitost v ohledu na to, co v člověku vzbuzuje, ale zároveň je ta důležitost v možnosti ji držet v ruce, dotýkat se knihy jako takové. I tím k člověku nějak promlouvá. A řekl bych, že to bude časem víc a víc potřebnější, protože naprostá většina současných prožitků se teď přenáší do světa, který není hmatatelný, nedá se na něj sáhnout. Takže, z mého pohledu, cokoli, co v sobě odráží materii světa–v tom nejlepším smyslu slova, nějakou hmotu, to dává smysl. A to kniha je. No, řekl jsem to asi zbytečně složitě…ale takhle to cítím.“(Adam Ernest)
„Smysl to zcela jistě má i přes tu katastrofální účast, která je ale v Ústí prakticky stejná rok co rok. Co taky můžeme chtít v kraji s nejnižší vzdělaností. Samozřejmě ho vidím v tom, že jde především přiblížení současné evropské literatury široké veřejnosti formou přirozené propagace.“ (Jan Jankovský)
