Sudety umí být nejen úchvatné, ale také hrůzostrašné: zvlášť koncem roku, kdy na severočeskou hnědouhelnou pánev usedne těžká poklice z vodních par a průmyslových exhalací. Viditelnost klesne na pár kroků, avšak zvuky, jež se z potemnělé krajiny ozývají, jsou mnohem intenzivnější než obvykle. Mlha je navíc zvláštně ohýbá a rozptyluje. Mňoukání koček tak rázem zní jako zpěv bájných Sirén a štěkot obyčejných podvraťáků jako vytí psů baskervillských. Vyrazit na výlet v takových podmínkách se může zdát pošetilé. Ovšem chyba lávky: jedná se o magický zážitek, který si v ničem nezadá s četbou slavného románu Arthura Conana Doyla.
Špetka pronikavé inteligence
Na dnešní Severotoulky byste měli mít nejen dobré boty a teplé prádlo, ale také pro strach uděláno. Pokud si však vedle svačiny přibalíte do batůžku i špetku pronikavé inteligence, nemáte se čeho obávat. S rozumem v hrsti se totiž nezaleknete povídaček o černém psu s ohnivou tlamou, jenž údajně ohrožuje poutníky v okolí Malečova, ani cesty přes místní blata, kde stačí jedno neopatrné šlápnutí, aby člověk navždy zmizel v bezedných bažinách. Musíte zkrátka uvažovat podobně jako proslulý detektiv z Baker Street, který prostřednictvím dedukční metody vyřešil každý (i ten nejzapeklitější) případ a rozlousknul každou (i tu nejtajůplnější) záhadu.
Zatímco Dartmoor, kde Sherlock Holmes vyšetřoval podivnou smrt sira Charlese Baskervilla, dnes představuje vyhledávanou turistickou destinaci, na trase Lhota pod Pannou – Proboštov – Horní Zálezly – Březí – Budov – Olšinky nejspíš nepotkáte ani nohu, mapa. V období kolem zimního slunovratu je přitom tato oblast stejně ponurá jako mokřady v anglickém Devonu. Bláta zde bývá víc než dost, čoklové vyjí o sto šest a dole pod kopci se skrývá Aussig čili severočeský Plymouth. Není snad Labe naším kanálem La Manche? Oba koneckonců ústí do Severního moře. Jen za vodou zde nežijí galští kohouti, nýbrž jedlíci kysaného zelí.
Jasně zelené polštáře z mechů
„Strašidelné“ Severotoulky měří necelých 10 kilometrů, a tak je bez větších obtíží zvládnou i netrénovaní výletníci. Ti zdatnější pak mohou z Olšinek pokračovat až do Ústí nad Labem tudy. Ani 13 kilometrů nicméně nepředstavuje žádnou velkou štrapáci. Doma v obou případech budete dřív, než se setmí. Ačkoliv je trasa značena pouze částečně, orientace není složitá. Kritický je pouze jeden úsek. Věřím však, že na tajné zkratce mezi Horními Zálezly a Březím nezabloudíte. Podstatné je nešlapat na jasně zelené polštáře z mechů. Ty totiž neznační pevnou půdu, ale naopak nejhlubší močál, po němž volně plují.
Z autobusové zastávky „Homole u Panny, Lhota pod Pannou, rozcestí“ se vydejte doprava nahoru. V Proboštově opět zahněte doprava a pak pokračujte až k místnímu svatostánku. Cestou minete několik pěkně zrekonstruovaných chalup, barokní sochu Jana Nepomuckého i bývalou hospodu Habeš. Pořádně si Proboštov prohlédněte. Dodnes si totiž uchoval atmosféru dávných časů. Svoje kouzlo má nejen za slunečného počasí, kdy nabízí úžasné výhledy do širokého okolí, ale také pod mlžným oparem, kdy je správně tajemný. Kopec Kukla, který se nad Proboštovem vypíná, ostatně nemá daleko k devonskému High Willhays.
Pochmurná krása prastarých náhrobků
Pod kostelem zatočte doprava a pak kolem hřbitova postupujte až do Horních Zálezel. Proboštská nekropole rovněž stojí za obhlídku. Je totiž plná prastarých náhrobků, jejichž pochmurná krása nejvíc vynikne právě v období podzimních inverzí. Klidně by se tady mohla natáčet Noc oživlých mrtvol nebo Svatební košile. Ani bych se nedivil, kdyby původní obyvatelé Sudet doopravdy vstávali z hrobů a chodili strašit novousedlíky za to, že si neváží dědictví svých předků, tedy že roubenky zateplují a natírají narůžovo, plaňkové ploty nahrazují nevzhlednými betonovými prefabrikáty a někdejší sady nechávají ležet ladem.
Proboštováci mohou být v klidu, neboť sudetoněmeckou minulost chovají v úctě, zato Zálezelští se nejspíš bojí každého západu slunce. Množství polystyrénu a neonových barev, které zde bylo vyplácáno na slabou dvacítku staveb, je totiž děsivé samo o sobě. Příliš útěšně ovšem nepůsobí ani umělohmotní trpaslíci vystavení na návsi. Nebo snad představují pochmurnou svatyni, jež má odradit od návštěvy rozezlené umrlce? Ať je to jakkoliv, v Zálezlech musíte uhnout doleva, jinak skončíte v Byňově. Psi na vás přitom budou štěkat jako pominutí. Patrně vás budou pokládat za nemrtvé, kteří přišli zúčtovat s jejich živiteli.
S tlamou natřenou jedovatým fosforem
Před strachem vás neuchrání pouze rozum, ale také společnost. Ani typický asociál Holmes se neobešel bez věrného souputníka, jenž měl dost odvahy, aby s ním absolvoval všechna dobrodružství, dost trpělivosti, aby vydržel jeho sáhodlouhé přednášky, a dost slušnosti, aby ho nikdy nenechal na holičkách, ačkoliv by si to občas zasloužil. Právě dr. Watson koneckonců londýnského detektiva zachránil před útokem pološílené dogy s tlamou natřenou prudce jedovatým fosforem, kterou proradný Stapleton vydával za bájného psa baskervillského s cílem zmocnit se dědictví po nebohému siru Charlesovi.
Já partnerku na výlety mám, dokonce životní. Jak jste na tom vy? Nebo jste natolik neohrožení, že žádnou společnost nepotřebujete? To byste se nemuseli bát ani na neznačené zkratce, jež vede ze Zálezel do Březí. Za ostrou pravotočivou zatáčkou musíte uhnout doprava ze silnice a pak podél elektrického vedení pokračovat až na polní spojku do Velkého Března. Kdysi zde evidentně vedla úvozová cesta. Ta je dnes ovšem zarostlá, a tak musíte sledovat vyježděné koleje od traktorů. Hlavně nešlapejte mimo, sic se ze zlou či spíše s bahnem potážete. Cca po jednom kilometru narazíte na polňačku, která končí v Březí.
Tajný tip
Z Březí se vydejte po modré značce do Budova. Tam, pokud nemáte závratě, můžete u kapličky uhnout doprava a pak kolem Budovského vodopádu sejít do Svádova. Jedná se o neznačenou, leč obstojně prošlapanou stezku. Velmi pěkná je ovšem i značená trasa do Olšinek, jež vede po úpatí strmých srázů nad Svádovem. Z Olšinek lze odjet autobusem, případně pokračovat pěšky po žluté značce až na ústecké hlavní nádraží. V takovém případě vás čeká cesta přes Kamenný vrch a pak kolem Setuzy dolů k Labi. Při té příležitosti se můžete pokusit proniknout do areálu bývalých lázní Vrbenského. Sice se to nesmí, avšak zážitek to je, nadto pořádně strašidelný.
