Splavenej a zpocenej jsem přišel z procházky se psem z lesa, který už není lesem, ale jen holou planinou, zalezl jsem do sklepa a napadlo mě, že místo abych si užíval příjemné nedělní odpoledne, utápím se v environmentálním žalu. A pro jistotu jsem se podíval na internet, jestli je to opravdu právě tenhle žal, který na mě dolehl, nebo jestli jsem mimo definici.
Psychologická reakce na ztráty způsobené změnou klimatu nebo ničením životního prostředí, tak o té věci píše Wiki. Jo, to sedí.
Četl jsem dál: jednotlivé odrážky se věnovaly klimatickému žalu u mladých lidí, u vědců, u domorodých komunit a u žen.
To je v pořádku, u všech jmenovaných skupin chápu, že mají na svůj osobní environmentální žal nárok. Na druhou stranu mě ale namíchlo, že na mě Wikipedie kašle.
Jako že postarší unavený páprda mužského pohlaví nemá nárok na vlastní heslo a popis situace? To je jako, wtf!, co?
Zařadil jsem se tedy iniciativně mezi domorodou komunitu, protože člověk si nakonec vlastní identitu musí nějak obhájit. A uvědomil jsem si, že definice domorodce je docela vyhovující a že pamatuju lepší časy, a můžu se tedy taky náležitě politovat, protože dobře vím, že tenkrát, tenkrát! byla ještě čtyři roční období, jaro, léto podzim a zima, a ne jenom kosa jako blázen nebo vedro na padnutí. A tady, co je ta holá planina, bylo romantické krajkoví lesa…
Když už bylo toho dojímání dost, vznesl jsem na sociálních sítích dotaz, jak řeší tuhle situaci ostatní. Ačkoli ty, ke kterým můj dotaz doputoval, nemohu považovat tak docela za reprezentativní vzorek společnosti, řekl bych, že odpovědi byly poměrně vypovídající.
Třetina si z dotazu i ze mě samotného dělala nepokrytě prdel a snažila se mi naznačit, že jsem magor, třetina doporučovala pivo, rum nebo nějakou velice ekologickou slivovici a třetina, tou dobou asi podobně naladěná jako já, si ten průser užívala se mnou.
Více méně zanedbatelné procento respondentů potom nabídlo nějakou aktivitu, která by případně mohla svět zachránit…
A tak jsem pozhasínal, vypnul, co může zůstat vypnuté, nalil si rum a nechal to koňovi.
Vlastně psovi, zítra bude chtít jít zase ven a musíme to zkusit přežít.
(psáno pro reflex)
