Galerie Nisa Factory připravila pro letní sezónu jedinečnou přehlídku malby sedmdesátých a osmdesátých let. Do výběru byli zařazeni Jiří Dostál, Jiří Nepasický a Jan Vančura. Jejich práce spojují letadla, auta, moderní stavby, okouzlení technikou a touha po svobodě.
Výstava Krajina civilizace představuje výběr z díla tří autorů: Jiřího Dostála, Jiřího Nepasického a Jana Vančury. Prezentovány jsou obrazy, grafiky, kresby a objekty převážně ze 70. a 80. let, jejichž společným jmenovatelem je fascinace znaky tehdejší moderní doby: ve středu pozornosti se nachází letadla, auta, moderní stavby, okouzlení technikou, všeobecný civilizační rozvoj. Protipólem rychle chvátající civilizaci se stal únik do krajiny a přírody, za hranice všedních dnů.
„Potkali se na studiích u Stanislava Libenského na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, a i když jejich dílo dnes vypadá úplně jinak, sklářská tvorba byla na nějakou dobu jejich hlavní náplní. Rychle od ní ale utíkali, aby mohli tvořit svobodně,“ vysvětluje autorka výstavy Anna Habánová a dodává: „Pro výstavu jsme vybrali práce zejména ze 70. let, z období nastupující normalizace, kdy experimentovali s technologiemi.“
Některá díla jsou proto takřka 3D: Jiří Nepasický tvaroval plátno do hrotitých tvarů, Jiří Dostál experimentoval s epoxidem a jeho specifickými vlastnostmi, Jan Vančura vkládal do obrazů soustružené dřevěné a kovové části. Množství použitých technik odkazuje na jedné straně k potřebě hledat dostupné materiály a technologie, na straně druhé reflektuje dobu vzniku: fascinaci objevování vesmíru, rozmach používání první generace počítačů a digitálního písma, rychlost motorek a formulí, sílu strojů. Práce z doby nastupující normalizace jsou zároveň dokladem vnitřní touhy po svobodě projevu i pohybu.
Řada děl je k vidění úplně poprvé, protože jsou ukryty v soukromých sbírkách. Smyslem výstavy je také ukázat práce, které většinový návštěvník nemohl v takovémto rozsahu doposud vidět. K výstavě bude vydán katalog.
Jiří Dostál (1945)
Vystudoval sklářskou školu v Železném Brodě a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou.
V letech 1970–78 pracoval jako návrhář pro národní podnik Skleněná bižuterie a zároveň se
věnoval výtvarné činnosti, grafice, malbě i sochařství v architektuře. V roce 1990 začal
vyučovat na Střední uměleckoprůmyslové škole v Jablonci nad Nisou a v letech 1991–2012
byl jejím ředitelem.
Jiří Dostál, sochař, malíř a významný medailér, je zastoupen nejpočetněji tzv. epoxidovým obdobím, v jehož středu se nachází krajina, ve které zachycoval místa, k nimž měl velmi osobní vztah. Panoramaticky opakovaně znázorňované Podkrkonoší je i není intimní impresí, je široce pojatým obrazem doplněným mapami, kótami, s přesným určením konkrétních míst. Jiří Dostál tento způsob ve zhutněné podobě průmyslové krajiny přenesl velmi rychle na další konkrétní místa, zejména Jablonecko či Liberecko. Ne všechny práce tohoto období jsou zde prezentovány, vznikl jich však konečný počet. Důvodem je technická náročnost spojená s dlouhou dobou jejich faktického vzniku.
Použitá podkladová pevná deska může unést nános lesklé epoxidové vrstvy a nejrůznějších důmyslně vložených desek, provázků, ale i autorských akvarelů, dřeva či kovu. Barevné gradienty epoxidů vznikaly opakovanými zkouškami té správné barevnosti, jejich promalovaná barevná vrstva vytváří důmyslnou plasticitu. Digitální písmo, od konce šedesátých let známé ze specializovaných motoristických týdeníků, snad může v romantické krajině působit rušivě. V konceptuálním kontextu autorovy tvorby však přináší tolik potřebný nadhled. Jiří Dostál jím citlivě reagoval na nezadržitelný soudobý vývoj světa ve snaze udržet si vzpomínku na ten minulý.
Jiří Nepasický (1934–2016)
Vystudoval sklářskou školu v Železném Brodě a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. O roku 1972 byl činný jako samostatný výtvarník v Jablonci, samostatně vystavoval v Liberci,
Roudnici nad Labem, Praze a řadě dalších míst.
Dílo Jiřího Nepasického sledovaného období bylo nejvíce ovlivněno světem technické
civilizace, zejména letectvím. V grafikách, kresbách i obrazech až deskriptivně znázorňovaná
letadla, jejich detaily, křídla, trupy jsou leckdy sochařskými díly, kdy autor modeloval
podkladové plátno do prostoru, jednotlivé součásti nechal vystupovat nad plátno. Na výstavě
je věnována pozornost zmechanizovaným postavám, trochu strojům, trochu lidem.
V Průboji z roku 1969 v rozhovoru uvedl: „Nemá smysl vytvářet nápodobu přírody; příroda
existuje sama o sobě. Existuje spousta jiných možností… Obrazy, které dělám, jsou založeny
na konstrukci, geometrii… vlastně na součástkách motocyklů, což je vlastně jakási anatomie.
V tomto případě jde o prostředky, metodu, a nikoli i mytizaci předmětů. Chtěl bych v cyklu
obrazů ,Motornomie‘ vyjádřit zběsilost, posedlost a tragiku, to, čím je nemocné toto uštvané
století…“
Jan Vančura (1940–2015)
Vystudoval sklářskou škol v Železném Brodě a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Od roku
1976 spolupracoval s Divadlem F. X. Šaldy a následně byl činný zejména jako scénograf.
Samostatně vystavoval v Liberci, Jablonci nad Nisou, Semilech, Praze a řadě dalších míst.
Jan Vančura je známý především jako scénograf, tato jeho část celoživotního díla byla v době nedávno minulé zpracována [Helena Albertová 2015]. Jeho volná tvorba byla do poloviny 70. let, než začal spolupracovat s libereckým divadlem F. X. Šaldy, plně okouzlena technikou.
Rychlost motorek a aut je zachycena s fotografickou přesností, přesto namalována uvolněným rukopisem. S tématem související destrukce, např. pád letadla, se objevuje černý humor. Moderní stavby se staly dalším z opakovaných námětů jeho děl, při jejich převodu na obrazovou plochu využíval nejrůznějších technik od akrylu, přes stříkání barev až po klasickou olejomalbu. Do svých raných prací vkládal další materiály jako papír či dřevo a kov, spojoval desky do diptychů.
Bezprostřední reakcí na soudobé události je olej Vyřizování účtů. V roce 1972 se za doposud uspokojivě nevysvětlených důvodů roztrhl a nad Srbskou Kamenicí zřítil letoun jugoslávských aerolinií DC-9-32 YU-AHT. Reprodukce z dobového tisku se pro Jana Vančuru následně staly reálným podkladem pro sérii prací s leteckou tematikou.
————
Krajina civilizace. Jiří Dostál, Jiří Nepasický, Jan Vančura
Termín konání: 3. 5. – 30. 8. 2024
Vernisáž: 3. 5. 18:00
Termíny komentovaných prohlídek: 29. 5., 21. 6. a 30. 8. v 18 hodin
Autorka výstavy: Anna Habánová
