Liberecká zoologická zahrada si na svém kontě může připsat další odchovy druhů, jejichž počty ve volné přírodě rapidně ubývají nebo se již v minulosti dokonce ocitly na prahu vyhubení. Po třech letech se tam opět rozmnožili jedni z největších orlů světa – orli východní a jen v průběhu posledního týdne se narodila mláďata u urialů bucharských či koz šrouborohých. Všechna jmenovaná zvířata spadají do mezinárodně koordinovaných chovů EEP (Evropský záchovný program) a pro posílení populace chované v lidské péči budou cenným přínosem. Nejnovější nadílkou mláďat liberecká zahrada opět dokazuje, že se jí daří naplňovat jeden z hlavních cílů moderních zoo, a to záchranu ohrožených druhů.
Orel východní (Haliaeetus pelagicus)
Zoo Liberec chová orly východní již od roku 1988 a mezi lety 2002–2018 ho i úspěšně pravidelně rozmnožovala. V posledních letech se ale jeho odchovy všeobecně v evropských zoologických zahradách příliš nedaří. „Chovné páry tohoto druhu, který se kdysi v zoo množil celkem běžně, v posledních letech zestárly a nová mláďata přichází na svět poměrně zřídka. V letošním roce jsme pouze jednou ze šesti zoo v Evropě, kde se ptáče vylíhlo,“ vysvětluje zoolog a kurátor chovu ptáků Jan Hanel. Mládě se vylíhlo 15. května po pěti týdnech inkubace ve speciální líhni a ve věku šesti dní bylo podloženo zpět po své rodiče. „Ti o něj z počátku nejevili moc velký zájem, ale v momentě, když už jsme se rozhodli malého orla raději odebrat a odchovat uměle, začali se vzorně starat a krmit.
Mládě v jejich péči od té doby prosperuje, a tak je šance na úspěšný odchov veliká,“ dodává Hanel.
Chov orlů východních je mezinárodně koordinován, a tak bude dospívající dravec ještě v průběhu tohoto roku poskytnut za účelem vytvoření chovného páru jiné zoologické zahradě.
Urial bucharský (Ovis orientalis bocharensis)
Urial bucharský patří mezi jedny z nejohroženějších velkých savců na naší planetě. Ve volné přírodě, kde obývá horské oblasti Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu, se jeho populace odhaduje na posledních tisíc jedinců. Situace v chovech v zoologických zahradách ale není o moc příznivější. „Zoo Liberec je jednou z pouhých pěti zahrad na světě, které tento druh chovají. Dle aktuálních údajů máme v chovech dohromady celkem 39 jedinců, z toho 7 žije u nás. Urialové neboli ovce kruhorohé tak právem patří mezi ta nejcennější a nejvzácnější zvířata, která může návštěvník v Liberci spatřit,“ říká hlavní zoolog Luboš Melichar. Každý přírůstek je tedy pro záchranu druhu obrovským přínosem. Ten poslední přišel v Liberci na svět ve čtvrtek 22. května a jedná se již o druhé letošní a celkově sedmnácté mládě, které se tam od počátku chovu v roce 2011 narodilo. „Přestože je matkou mláděte mladá nezkušená samice, péči o potomka zatím zvládá naprosto perfektně,“ dodává Melichar.
Koza šrouborohá (Capra falconeri heptneri)
V pondělí 26. května přivítali chovatelé z úseku kopytníků na světě mládě kozy šrouborohé a první rychlá zdravotní prohlídka potvrdila, že se jedná se o samičku. Zoo Liberec chová tento druh již od roku 1976 a úspěšné odchovy se daří pravidelně. Za téměř padesát let prošlo zahradou celkem 199 jedinců tohoto sudokopytníka.
Koza šrouborohá neboli markhur obývá horské oblasti Afganistánu a Kašmíru, a přestože je považována za národní symbol Pákistánu, kvůli neřízenému lovu se zde v 90. letech minulého století dostala až na pokraj vyhynutí.
Své druhové jméno získala díky šroubovitým rohům, které u samců dosahují až 160 cm, zatímco u samic většinou nepřesáhnou 25 centimetrů. Dalším z rozdílů mezi pohlavími je i hmotnost. Samci váž přibližně 100 kg, samice až o dvě třetiny méně.
Všechna mláďata kopytníků obývají od prvních dní výběh společně s celou skupinou, a tak jsou pro návštěvníky při troše štěstí snadno pozorovatelná.
Mezi další přírůstky, kterými se liberecká zahrada může aktuálně pochlubit, jsou i dvě mláďata tropické veverky Prévostovy, šest malých tropických ještěrů ploskorepů Henkelových nebo čtyři felsumy pruhované. Metamorfózou momentálně prochází také několik pulců pralesničky drobné.
