Nakladatelství Maraton vydalo knihu Ženi Berkovičové Chovanci:Román je fantastickou alegorií, kterou sama autorka označuje jako „vězeňskou pohádku“. S vtipnou nadsázkou, jazykovou invencí a satirou ztvárňuje život za mřížemi – ovšem z perspektivy zvířat. Alegorická bajka tematizuje svět ženské věznice (Mňauznice) skrze příběhy zvířecích obyvatel – především koček, ale i vran, psů či krys.
Vždycky jsem měl trochu slabost pro tenhle typ ruské literatury a díky laskavosti nakladatelství Maraton jsem si Chovance mohl přečíst. A musím říci, že díky tomu, že žijeme už několik desítek let ve vlastně normální zemi, čtou se mi tyhle smutné bajky mnohem pomaleji a složitěji než kdysi, za bolševika. Ale na druhou stranu, jak tak poslouchám zprávy z domova, možná nebude trvat tak dlouho a znovu to všechno pochopím hned, na první dobrou. Jestli tedy dopustíme to, že i u nás se bude žít na tenhle ruský způsob.
Pohled na realitu očima drobného zvířectva je osvědčená metoda, jak se dívat na svět. Autorovi to umožní držet si odstup, zároveň veškeré dění komentovat a vypíchnout tak nejen ty nejhorší a nejkřiklavější paradoxy a protivenství: Po dvou letech spokojeného života bez drápků jednoho dne odvezli paniččina manžela neznámo kam. A o rok později ti samí – nebo velmi podobní – lidé odvezli i paničku. Tři dny nato Šanelce došly poslední zásoby jídla. Pochopení-Co-Se-To-Sakra-Děje stále nepřicházelo. Šanelka vylezla z okna koupelny pro hosty a rozběhla se. A po dvanácti dnech, pěti hodinách a po všem tom ostatním se ocitla před obrovskou železnou bránou, za níž, jak cítila, byla její panička.
Chápu, jak psaní takovéhoto textu pomáhá přežít, obzvlášť když je autorka sama zavřená v Mňauznici. Představuju si, jak tyto texty přijímají ti, kterým jsou určeny především, tedy všichni blízcí, kteří čekají na jakoukoli zprávu, a myslím, že i pro ně je to hlavně smutné čtení, i když obsahuje spoustu milých nápadů, slovních hříček a (skoro) urputnou snahu vlít jim i sobě alespoň trochu optimismu do života. Protože to, co se děje, je absolutně strašné.
Pro nás je to výrazný vykřičník (ke všem těm dalším, které nevidět nejde, a je-li někdo takový, kdo je nevidí, je to až ostudná ignorance) a je dobré takovéhle knihy číst, abychom je nemuseli žít.
I ve jménu našich domácích mazlíčků. Jestli to dopustíme, nebudou vás mít rádi, i když vás snad nakonec půjdou zachránit.
