Režisérka Linda Keprtová o představení, které připravila liberecká opera na letošní (2018) prosinec říká: Při světové premiéře zazněla obě díla v jeden operní večer. Skladatel Rachmaninov si pro ně vybral dvě zcela odlišná témata, dva motivy, jenž se zdánlivě probouzejí každý na zcela rozdílných úbočích. Pokud se ale pustíme do zápasu se svou vlastní ochotou, nalezneme mnoho společného. Protože většina postav, se kterou máme možnost se během večera seznámit, lavíruje na hraně propasti. Na periferii vlastních rozhodnutí, která jsou tolik ovlivňována osobním svědomím. Někdo nad ním dokáže vyhrát, někdo prohraje hned v prvním kole, někdo dokáže jeho sílu znovu objevit. A tím vším prochází odvěká, neutuchající dychtivost usednout nejvýš. I za cenu, že své svědomí v oné bezedné propasti rádi a s úsměvem utopíme.
Jedná se o dvě jednoaktové opery: Francesca da Rimini a Lakomý rytíř, z nichž ta první je inspirována Božskou komedií Danta Alighieriho, speciálně tedy částí Pekla, autorem druhého námětu je sám Alexandr Sergejevič Puškin (pěvec svobody i ljubvy k čelavěku, což tady zase není tak zřejmé, protože zhroucený vztah otce a syna a urputná touha po moci tak úplně nepopisuje středoškolská definice A.S. P.).
Inscenační tým v Liberci se navíc rozhodl k poměrně radikálnímu kroku a obě díla spojil do jednoho čímž mi způsobil v hlavě velký zmatek a tak jsem po přestávce zcela ignoroval vlastní snahu jednotlivé postavy přesně identifikovat a sledovat jejich dějové linky, ale v podstatě jsem pouze nechával působit jednotlivé obrazy, nálady a hudbu; je to metoda, kterou u podobně nelehkých děl používám poměrně často a osvědčila se mi i tady.
Myslím, že obrazy, ke kterým jsem přeci jenom trochu kompetentnější se vyjádřit, jsou naprosto strhující a jestli nemáte dost fantazie na to, představit si peklo, tady ho máte naservírované v plné kráse. Je zatím, kromě režie a aranžmá nejen hlavních postav, ale i celého sboru, který je na jevišti téměř celý čas, což je práce Lindy Keprtové také scéna Michala Syrového a kostýmy Tomáše Kypty.
Ani hudba není žádná veselá záležitost, Sergej Rachmaninov údajně v době komponování Francesky a Rytíře nezažíval zrovna radostné období a tady to uslyšíme v každém tónu. Pro mě osobně, byl ale zrovna tenhle zážitek v předvánočním, často nasílu, rozjásaném čase příjemnou a vítanou změnou.
O hudbě říká dirigent představení, Martin Doubravský, toto: Jen těžko mohu uvěřit, že tyto dvě jednoaktové opery světově proslulého a díky klavírním koncertům velmi často hraného autora Sergeje Rachmaninova zazní v Čechách poprvé více jak po sto letech od svého vzniku právě v Libereckém divadle. Skladatel zde stvořil díla plná pravé hudební dramatičnosti a mimořádné emoční působivosti. Duet Francesky s Paolem či monolog barona jsou dle mého názoru naprostými klenoty operní tvorby. Hudební materie je mimořádně obtížná jak pro orchestr tak zejména pro sólisty. Z dramaturgických a koncepčních důvodů jsme se rozhodli většinu postav z obou oper svěřit vždy jednomu interpretovi což tuto náročnost násobí.
Dohromady je nový počin libereckých silným zážitkem, který navíc přináší na tuzemská jeviště dílo, které bylo doposud dost zanedbáváno, takže díky.
A když se někdo ptá, jaké to je, tak takové:
Tíha světa na vás potom dopadne celou vahou, bez kompromisů a je už jenom na vás, jestli se vám ji podaří rozdýchat.
I proto jsou fotky černobílé.
OSOBY A OBSAZENÍ
FRANCESCA DA RIMINI: . .
Francesca da Rimini: LÍVIA OBRUČNÍK VÉNOSOVÁ
Duch Vergilia: CSABA KOTLÁR
Dante: DUŠAN RŮŽIČKA
Lanciotto Malatesta: PAVOL KUBÁŇ
Paolo: SERGEY KOSTOV
JOSEF MORAVEC
Sluha: ANATOLIJ OREL
Vězeň: VÁCLAV LOUŽECKÝ
LAKOMÝ RYTÍŘ: . .
Baron: PAVOL KUBÁŇ
Albert: SERGEY KOSTOV
JOSEF MORAVEC
Vévoda: CSABA KOTLÁR
Žid: DUŠAN RŮŽIČKA
Sluha: ANATOLIJ OREL
