weby pro nejsevernější čechy

KULTovní report první aneb carpe diem, tanec na zdi a vroucí objetí na začátek

Poplakal jsem si. A nestydím se za to. Bylo to očistné…ale pěkně od začátku.

Když se ve čtvrtečním podvečeru přehnala poslední dešťová přeháňka toho dne a nad magistrátem se vzklenula duha, bylo mi jasné, že srdce a hlava festivalu Honza Kvasnička, Lenka Havelková  a jejich kultovní kumpačka mají i letos někde nahoře mnoho příznivců. Okamžitě jsem si vzpomněl na úvodní hodokvas před dvěma roky mezi třemi mosty, pamatujete ? Nebe se vyčistilo a zapadající slunko dotvořilo čarovnou atmosféru celého putování. Deja vu.

Duha, největší z nádherných kýčů Velké Matky, symbol smíření, vytvořila přirozenou bránu pro úvodní show dvaadvacátého KULTu. V ní nás autor Radim Vizváry a MIME PRAGUE  pozvali do Pohádkové země nad ztraceným Klíšským potokem a na pár hodin proměnili nijak vzhlednou budovu magistrátu a přilehlé Lidické náměstí v čarovný prostor, kde je všechno možné. Sedm zastavení, sedm nádherných vstupů pomyslnými kouzelnými dveřmi. Ekvilibrista s židlí a se žebříkem. Pohledná street tanečnice. Chůdaři. Bravurní žonglér s míčky. Cyr wheelový akrobat. Led show mezi sloupy při vstupu do atria. Párová akrobacie. A pak dva vrcholy celého putování. Tanec na zdi magistrátu, který všichni sledovali se zatajeným dechem a s otevřenou pusou. Já taky. Všechna vystoupení měla vysokou profesionalitu, skvělé provedení, které působilo lehce a přirozeně, jako by účinkující nic jiného, než právě tohle číslo v životě nedělali. Vše doprovázené nádhernou hudbou, plynulým přechodem z jedněch kouzelných dveří do druhých, že jste nestačili ani vydechnout. Byla v tom poezie, humor, radost i dojetí, a to všechno se podařilo přenést i do nadšeného publika (zejména toho dětského).

A když už se zdálo, že jste na konci poutě čarovným prostorem, objevily se dvě červené postavy v kulichu a svou úžasnou pantomimou přiměli všechny přihlížející, aby se vzájemně bez studu objímali. A právě tahle tečka mne dostala úplně. Něco tak dojemného a přitom zcela přirozeného jsem už dlouho neviděl. I kvůli ní jsem si celý prostor nakonec obešel třikrát dokola (inu, to je ta výhoda novinářské akreditace) a znovu a znovu vychutnával celé ty hody, které pro nás nádherný blázen Honza Kvasnička a Co. na startu letošní mezinárodní divadelní přehlídky KULT 22 přichystali. Díky za ně. Veliké díky.

Tagy