Když jsem před lety dělal rozhovor s Honzou Borovičkou o houbách, končili jsme otázkou na lysohlávky, kterými se profesně a profesionálně zabývá. Narazili jsme i na šamanské metody, při kterých se tyto houby používaly a já jsme jenom nadhodil, že by nebylo špatné požádat o grant a téhle problematice věnovat nějaký čas a výzkum. Honza tenkrát s povzdechem prohlásil, že na tohle ti grant nikdo nedá…
Teď to vypadá, že dá, i když to pořád není snadné: První rok svého postgraduálního studia jsem tedy napsal grant, ve kterém jsem chtěl zkoumat účinky extáze a psychedelik a jejich kombinací u potkanů. Nikdo tehdy nevěřil, že bych něco takového mohl získat (Tomáš Páleníček).
Nakonec se to podařilo.
O tom, jak a k jakým výsledkům výzkumný tým dospěl, je kniha Fenomén psychedelie, kterou vydal dybbuk.
Nejlépe ji asi charakterizuje podtitul: Subjektivní popisy zážitků z experimentální intoxikace psilocybinem doplněné pohledem výzkumníků. Číst to můžeme třeba takhle: jsme na začátku zajímavé cesty, ale jasno v tom úplně nemáme.
První část knihy se věnuje teorii. Tým výzkumníků vedený Filipem Tylšem tu uvede čtenáře do problematiky. Popíše (známou) historii, vysvětlí chemii magických hub, naznačí rizika a představí možnosti, které houbičky skýtají. Samozřejmě, že se tu nepracuje s lysohlávkami, protože stejně jako u jiných čistě přírodních materiálů, tu nemáme možnost pracovat s přesně odměřenou dávkou aktivní látky.
Psilocybin (psychedelický indol ze skupiny tryptaminů, obsažený v různých druzích hub, například rodu Psilocybe (lysohlávka), Panaeolus (kropenatec), nebo Gymnopilus (šupinovka). Mnozí uživatelé těchto hub je považují za prostředek k získání náboženské či transcendentní zkušenosti (entheogen) nebo k meditaci, wiki) .
Ve druhé části knihy se seznámíme se zážitky respondentů, kteří si psilocybin vyzkoušeli na vlastní kůži (a mozky) a popsali nám, co se s nimi dělo po jeho požití. Osobně musím přiznat, že jsem při čtení těchto pasáží celou dobu přemýšlel o tom, jestli bych to zkusit chtěl nebo nechtěl. Jestli mám svoje sny a démony vypustit na světlo boží, nebo je nechat pěkně zalezlé ve svých norách…a že jsem se zatím nerozhodl a to i přes to, že většina popisovaných zážitku byla vlastně pozitivní a inspirativní.
Důležité je také připomenout, že látky, o kterých tu mluvíme, nejsou nebezpečné v tom smyslu, že by na ně vznikal návyk. ale využívali se (i historicky) hlavně při různých rituálech, které sloužily k rozšíření vědomí. Jeden z respondentů uvedl, že celé sezení bylo fajn, ale nemá potřebu ho v nejbližší budoucnosti opakovat…
Navíc, k tomu mému rozhodování, jestli zkusit nebo nezkusit, dodejme, že udělat to pod vedením odborně vedeného týmu, nebudu mít šanci hned tak, a i dosavadní účastníci byli více méně z klubu vybraných lidí od fochu, tedy psychologů nebo, minimálně, lidí, kteří už nějakou zkušenost s psychedeliky měli.
Takže mám peška, nebo možnost skočit do lesa (v mém případě tady hned za potok) a pár houbiček si nasbírat…
(Ne, zatím to v úmyslu nemám))
Každopádně je Fenomén psychedelie zajímavý příspěvek a přírůstek do zatím dost chudé knihovničky, která se věnuje tomuto druhu výzkumu a budu se těšit na další.
Jestli se nedostanete hned tak do knihkupectví a zůstanete sedět u svých počítačů, třeba vás naláká nějaký rozhovor s šéfem týmu Filipem Tylšem, který dal několik zajímavých rozhovorů, a ty jsou k nalezení na youtube.
