Léta mi nad stolem visela dolarová bankovka, takzvaně na nejhůř, a pravidelně jsem sledoval, jak se pohybuje kurs. Chvíli jsem byl o korunu bohatší, chvíli o korunu chudší a nakonec jsem tu bankovku při nějakém malování kamsi zašantročil, takže jsem přestal disponovat svou valutovou hotovostí a díky bordelářství přišel na buben.
No co, stanou se horší věci.
Poslední dva roky jsem zase škudlil těch padesát eur, která jsem měl připravená na nákupy v blízkém příhraničí. A protože se za hranice nesmělo, nakupoval jsem základní potraviny na domácích trzích. Nějak jsem to přežil, ovšem kromě nižší kvality potravin jsem byl vystaven i konverzacím v tuzemských frontách u pokladen a pochopil, že když v Endéer tomu tlachání tak docela nerozumím, je to pro život mnohem pozitivnější. Doma sice rozumím, ale raději předstírám, že nerozumím, protože… ehm… pardon, ale fakt nevím, o čem se to bavíte.
(Ano, už dávno neposílám nikoho tam, kam patří. Jsem prostě už nějaký čas klidnější… i když… „děte už, kurva, do prdele“ je věta, kterou bych pořád dohromady dal – rozhodně by se v mnohých situacích hodila, a to nejen ve frontě u kasy.)
Už jsem byl chudej i hodně chudej, ale teď si mohu koupit třeba nové boty, když se mi ty staré rozpadnou, takže si nestěžuju.
Po pravdě: když se tak prošacuju, jsem teď samý prachy. A každá bankovka i mince jsou jiné.
V podstatě mi je jedno, jestli Česká republika přijme jako platidlo euro, nebo jestli vnutíme Evropě korunu, ale jednotnou měnu bych přivítal. My v pohraničí máme koruny v jedné kapse, ve druhé éčka a pak ještě někde hrst zlotých, protože prostě trojzemí a protože prostě Polsko. Když se to náhodou po kapsách zamíchá a máte už pár dioptrií, není placení nic jednoduchého. A jakmile nevidí ani prodavačka, máme tu trabl na mezinárodní úrovni.
Ale to je pořád ten lepší případ, že je čím platit. A když není, mám po ruce Blues o penězích Jiřího Žáčka:
Když je máme Bobečkové drazí
Když je vobčas máme Milí drazí
Tak nás prachy natotata zkazí
Když nám ale chybí hmotnej statek
Když nám vobčas chybí hmotnej statek
Tak nás kazí zase nedostatek
Takže se tím dilematem žeru
Že si nevybereš Tím se žeru
Nevyhneš se vadám charakteru