Na jevišti Divadla F. X. Šaldy se setkávají dvě výjimečné osobnosti světového divadla – francouzský dramatik Molière a ruský spisovatel Michail Bulgakov. Tentokrát však nejde o uvedení některé z Molièrových komedií, ale o dramatický příběh jeho vlastního života – v podání Bulgakovovy hry Molière, kterou v Liberci režíruje Ivan Krejčí.
Inscenace není jen návratem do Francie 17. století, ale silným podobenstvím o svobodě, strachu a odvaze. Bulgakov se prostřednictvím Molièrova osudu vyznává ze svého vlastního – ze života autora, který byl umlčován mocí, ale nikdy se jí nepodrobil.
Smích jako nebezpečná zbraň
Molière i Bulgakov žili v dobách, kdy smích mohl být zbraní proti moci. Molière zesměšnil falešnou zbožnost své doby – jeho Tartuffe byl označen za rouhačský a zakázán. Bulgakov o tři století později odhaloval absurditu sovětského systému a čelil cenzuře i zákazu uvádění svých děl.
Oba věřili, že divadlo může říkat pravdu i tam, kde je pravda zakázána. Proto je Bulgakovova hra o Molièrovi víc než jen biografií – je to odvážná obhajoba umělecké svobody a vyznání tvůrčí nezávislosti.
Pod ochranou moci, ale na hraně propasti
Molière měl přízeň krále Ludvíka XIV., ovšem ta byla vrtkavá a podmíněná poslušností. Bulgakov se ocitl v podobné situaci, když mu Stalin – po sérii zákazů – nabídl práci v Moskevském uměleckém divadle. Gesto milosti, které mělo své hranice.
Oba autoři dobře věděli, že kdo se živí slovem, stojí na tenké hranici mezi úspěchem a zatracením. Jejich skutečné vítězství spočívalo v tom, že se odmítli vzdát pravdy – i za cenu ztráty jistoty nebo života.
Když život splyne s divadlem
Bulgakov psal Molièra v době, kdy byl téměř vyobcován z literárního světa. Jeho hry nesměly na scénu, jeho jméno mizelo z plakátů. Přesto se nevzdal psaní a vrátil se k příběhu komediografa, který doslova zemřel na jevišti – po premiéře Zdravého nemocného.
Tak se dva umělci, oddělení třemi stoletími, setkávají ve chvíli, kdy se život stává součástí divadla a divadlo posledním způsobem, jak vzdorovat smrti i zapomnění.
Herecké divadlo Ivana Krejčího
Režie se ujal Ivan Krejčí, umělecký šéf ostravského Divadla Aréna, který je libereckému publiku dobře znám díky inscenacím Revizor, Úklady a láska či opernímu Evženu Oněginovi. Jeho režie je „herecká“ v tom nejlepším smyslu slova – opírá se o vyzrálý soubor Šaldova divadla a klade důraz na herce jako spolutvůrce inscenace.
Krejčí mistrně pracuje s kontrasty – půvab a kouzlo divadla se zde střetává s krutostí moci. Na jevišti vzniká magický svět, v němž se komedie mísí s tragédií a smích s tichem. Historická Francie Ludvíka XIV. se prolíná s napětím sovětské éry Bulgakova.
Stylizovanou poetiku doplňuje scéna Martina Šimka, kostýmy Jany Hauskrechtové a hudba Ondřeje Švandrlíka.
Slova dramaturga
„Hra není jen životopisným dramatem o Molièrovi, ale také výraznou výpovědí o životě Bulgakova,“ říká dramaturg Jiří Janků.
„V souhrnu je to vzkaz o nutnosti bojovat proti aroganci moci – a hájit pravdu proti lžím a pomluvám. A právě tím je hra mimořádně současná.“
Premiéra v Šaldově divadle
Premiéry se uskuteční 10. a 12. října 2025 na jevišti Divadla F. X. Šaldy v Liberci.
Inscenační tým
Režie: Ivan Krejčí
Dramaturgie: Jiří Janků
Scéna: Martin Šimek
Kostýmy: Jana Hauskrechtová
Hudba: Ondřej Švandrlík
Obsazení
Molière – Martin Polách
Madeleine Béjartová – Veronika Korytářová
Armanda Béjartová – Eliška Jansová
Mariette Rivalová – Jana Stránská
Charles Varlet de Lagrange – Daniel Toman
Zacharias Moirron – Matěj Neubauer
Jean-Jacques Bouton – Martin Stránský
Ludvík XIV. – Tomáš Vahala
Markýz de Charron – Tomáš Impseil
Markýz d’Orsini – Stavros Pozidis
Bratr Věrnost – Václav Helšus
Bratr Síla – Filip Jáša
Otec Bartoloměj – Marian Mičjar
Neznámá v masce – Jana Stránská
Šarlatán s klavicembalem – Filip Jáša
Malíř / Strašidlo – Jáchym Karel Sengr
