Často si v pohraničí stěžujeme, že na nás stát a vláda, ale vlastně vůbec všichni kašlou a to pěkně zvysoka. Jestli se tedy dá zvysoka kašlat a jestli ta vazba se správně nepoužívá s jiným slovesem…
Je to samozřejmě pouze věc úhlu pohledu, protože když si celou situaci vyhodnotíme z náležitého odstupu, je jasné, že pohraničí je laboratoří, kde se pracuje s příštími trendy a strategiemi, které čekají tuhle firmu. Vlastně stát.
Poslední pokus právě prožíváme v oblasti pracovně nazývané náhorní karabach, zeměpisně se však stále jedná o Šluknovský výběžek.
Bylo samozřejmě nutné udělat několik přípravných kroků, které zahrnovaly třeba omezení dopravy, s tím související demolici přístupových komunikací a naprostou devastaci školství v inkriminované oblasti.
Od prvního února přišlo zatím poslední opatření, kterým nás insolvenční správkyně Lužické nemocnice v Rumburku (pro bratru pětapadesátisíc obyvatel) informuje, že se zavírá provoz lůžkového oddělení interny a provoz chirurgického oddělení jak lůžkového tak ambulantního. Gynekologie a porodnice byly uzavřeny už dávno.
Rád bych podotkl, že se tímto opatřením netestuje pouze schopnost samoléčby daňových poplatníků a užití léčivých bylin (třeba řepky olejné), ale i jejich schopnost věřit slibům ministra zdravotnictví a ministerského předsedy, že bude líp.
My tu samozřejmě oceňujeme víru našich čelních představitelů v naše schopnosti přežít v jakýchkoli podmínkách a uděláme všechno proto, aby si ověřili v naší laboratoři, že stejně je schopen přežít celý národ.
Je ovšem pravda také to, že občas podlehneme pokušení nebo chorobě a jedeme se kouknout za hranici, do země krále Miroslava, vlastně královny Angely Merkelové, kde jsou sto let za opicemi, protože tam zatím nechávají nemocnice otevřené.
Zbabělci.
