Ano titulek je poněkud přehnaný, ale mě podobné myšlenky občas napadají a tak tu a tam vyzkouším, jestli bych uměl ještě rozdělat oheň, vyrobit proutěný košík nebo hrnek z jílu a potom ho vypálit a ukazuje se, že bych sice asi nepatřil v kolektivu k těm nejšikovnějším, ale z nejhoršího bych se nějak vyhrabal. Fascinují mě lidé, kteří tyto pravěké a vlastně fundamentální dovednosti mají a připomínají nám, že ne vždycky šlo všechno koupit v obchodě a nebo si přivolat někoho, kdo se umí postarat, když my sami ne.
A takhle jsem poprvé slyšel Petra Zítku v rozhlase při nějaké cestě autem. Vykládal o tom, jak vyrábí z pazourku pravěké nástroje, tak jak to dělali naši předci v době kamenné a je to obor, ve kterém mám velké mezery. Já se asi narodil rovnou do doby železné, protože kamennou sekerku ani kudlu jsem nikdy neměl ani nevyráběl i když kousky pazourku jsem občas na poli našel.
Nakonec jsem se odhodlal a za Petrem Zítkou se vydal až nedávno a líbilo se mi, že kdybych někdy nějaké kamenné kuchyňské nástroje potřeboval, nebudu to mít daleko, žije nedaleko a i když je to cestě přes tři země (Česko — Německo — Polsko –Česko) jsem tam coby dup.
Když jsem dojel na místo, byl jsem trochu zklamán. Petr Zítka nebydlí v jeskyni, ale v normálním domě a na zahradě má normální dílnu! Ale jinak bylo všechno v pořádku a výroba a technologie byla přísně původní.
Od té doby zpracoval metráky pazourku a vyrobil tisíce replik pravěkých nožů, seker a srpů.
„Pracuji pro muzea, pro univerzity i pro soukromé zájemce a vyrábím kopie nebo repliky pravěkých nástrojů. Ty pak mohou být vystaveny bez obav, že by je někdo, jako ty původní, mohl poškodit.“
Základní technologie opracování pazourku je miliony let stejná. Zpracovává se štípáním pomocí kamenných otloukačů. Techniky štípání se v pravěku dále vyvíjeli, například lovci mamutů štípaly čepele za použití otloukačů z parohu.
„Nástroje, které vyrobím lze bez problémů používat i prakticky, přesto jsou činnosti na které se hodí více a na některé méně… Ale třeba na stahování a zpravování masa jsou úplně ideální.“
Petr Zítka svůj čas netráví pouze opracováváním pazourků, kromě toho hospodaří, ale také pořádá workšopy a přednáší (o všem se dočtete na stránkách https://jaknapazourek.cz). Účastní se také různých expedic s lidmi, kteří stejně jako on propadli vášní zjistit, jak to ti naši předkové vlastně dělali.
Vloni tak třeba podnikl s dalšími lidmi od fochu plavbu v monoxylonu (člun vyrobený z jednoho kmene stromu!) tedy 550 kilometrů ve vlnách Egejského moře vlastními silami.
(psáno pro 3mag.eu)
