Nakladatelství Galén se specializuje na vydávání zdravotnické literatury, což je dobrá volba, je to literatura, kterou hlavně odborná veřejnost nemůže ignorovat.
Jenomže léčit lze nejenom zdravotnickými metodami, protože je tady to, co pro nedostatek prostoru, ale také nedostatek vašeho času nazvu kulturou, což je ingredience velmi léčivá. Kdyby nic jiného, umí léčit nostalgii. Je to choroba, kterou umí kultura léčít, ale také navodit. To jsou paradoxy, pane Vaněk!
Nedávno jsem tu psal o knižním rozhovoru Psát text mě bolí, rozhovoru s Robertem Křesťanem a dnes tu mám dvě hudební cédéčka, obě jsou to novinky do té míry, že byla natočena v roce 2025 (což je právě odedneška vloni!), ale alespoň jedno z nich pracuje s materiálem, který není nám, znalcům, neznámý.
Tedy 50 let etc… neboli plíŽIVĚ vpřed je nahrávka, která vznikla vloni zjara a na které lehce modifikovaná sestava kapaly, kterou jsme měli odjakživa spojenou se jménem Vladimíra Mišíka hraje patnáct songů, které všichni známe, zároveň jsou to nejsou ty nejikoničtější skladby, které budeme mít asi navždycky spojené právě se jménem letenského barda, Vladimíra Mišíka.
Kapela hraje famózně, je poznat, že tyhle pecky nehrají poprvé. Pěvecké party si rozdělili Olin Nejezchleba a Pavel Bohatý. Na Olinův zpěv jsem vlastně zvyklej, zpěv Pavla Bohatého jsem přijal velmi brzy a protože jediný cédépřehrávač který mám momentálně k dispozici je v autě, poznáte mě, když pojedu kolem vás právě podle hlasitého přehrávání tohoto cédéčka… Tedy jestli právě nebude náhodou hrát to druhé, které také, v Galénu, vyšlo na konci loňského roku.
Na nic se neptejte Jakuba Nohy.
Syrová záležitost. Otrhaná, neučesaná, ale jak to tak bývá zároveň něžná a hodně zranitelná. V připojeném videu, na které se, vy parchanti, nechcete dívat a kazíte radost starému videomakerovi, ze mě vypadla myšlenka, že jsou to písně, které jaksi není možné příjmout, když je nemůžete opřít o nějakou vlastní zkušenost. Prožitek.
Zkušenost, kterou třeba neumíte vysvětlit a popsat, ale máte ji odžitou, takže chápete proč nám Jakub Noha zpívá to, co zpívá.
Jsem rád, že mohu napsat, že tyhle dvě cédečka jsou fakt, a to jako kurvafix! muzika mého srdce.
A že mi to srdíčko doktor Galén poléčil)
