weby pro nejsevernější čechy

Nejmladší starosta v historii města

Poslední letošní říjnový den, asi tak v půl šesté navečer se to stalo. Starostou města Česká Kamenice se hlasováním zastupitelstva stal Jan Papajanovský (23), toho času student právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Lze se celkem oprávněně domnívat, že ve zhruba sedmisetleté historii starostů, Bürgermeistrů či purkmistrů tohoto města usedl na správcovský stolec ten nejmladší z nich. Pro lidi, kteří se mnoho nezajímají o každodenní politické dění ve městě to mohlo vypadat jako šok, ale že nešlo o žádný blesk z čistého nebe, o tom jsme si povídali s novopečeným starostou jen několik dní po uvedení do úřadu.

Na začátek celého příběhu se ale musíme posunout někam do roku 2012, kdy se v České Kamenici bouřilo studentstvo místního gymnázia proti záměru města sloučit jejich školu se školou základní.

Ano … tedy, já jsem chodil na gymnázium do Děčína. To slučování v České Kamenici jsem začal řešit proto, že o rok dříve jsme řešili pokus Ústeckého kraje sloučit Gymnázium v Děčíně s tamní obchodní akademií a povedlo se nám tomu nakonec zabránit … a pro mě to tehdy bylo takové první setkání s kamenickými zastupiteli. V té době jsem ani nevěděl, kdo je starostou a tak dále … no, a ne ve všech případech to pro mě bylo setkání zrovna ohromující. Tehdy jsem se o to začal víc zajímat a pak už se blížily volby 2014…

Takže do těch voleb jste už šel takový nastartovaný…

… ale nebylo to tak, že bychom si s klukama jen řekli, že jdeme do voleb…

… ale měl jste už takový praktický důvod pokračovat ve veřejné činnosti.

Ano. Protože mi prostě přišlo, že to, co dělo kolem gymnázia, že to prostě nebylo dobré. Že by prostě chtělo to zastupitelstvo trochu obměnit. Navíc se znám od těch děčínských událostí s Filipem Ušákem (o málo starší starosta Benešova nad Ploučnicí), který mě dost ponoukal, ať v České Kamenici kandiduji, že se tím dá leccos změnit.

Tenkrát (2014) jste volby vyhráli, ale ne o tolik, aby bylo možné složit koalici, a skončili jste v opozici. Jak se říká, obešli vás.

Takhle jako. Lidi to neradi vidí, takže když se o tom mluví, říká se, že vás obešli. Ale v poměrném volebním systému to tak prostě funguje.

Takže před letošními volbami jste už nebyl žádný nováček, jako zastupitel jste si to mohl osahat. Byla tu tady ta ambice si po předchozím vítězství ještě více „ukrojit“?

Tak každý kandiduje, aby si ukrojil, že jo, protože kandidovat proto, abyste skončil v opozici, to byste byl blbej. Nám se sice z opozice podařilo něco změnit, ale byly to spíše drobnosti.

Spíš narážím na to, že v České Kamenici byla dlouhodobá tradice v zisku počtu mandátů tři, dva, dva, jeden, jeden… a teď najednou… (pozn.: vítězové letos brali šest křesel)

My jsme tu ambici měli. Před volbami jsme dlouho diskutovali, kdo by měl být tím lídrem, a dohodli jsme se, že podstatným kritériem by měla být aktivita v zastupitelstvu. A vzhledem k tomu, že kolegové mají velké pracovní vytížení, dohodli jsme se na tom, že to budu já. Někdy v květnu, když se to rozhodovalo, jsem řekl, že když to vyjde, jsem ochoten a připraven jít do funkce. Že si to zařídím se školou i s prací, protože když kandidujete, tak prostě musíte mít někoho takového.

To, myslím, většině uskupení dříve i teď spíše chybělo.

Já jsem s tím měl také trochu problém, protože jsem si říkal, že pokud to dobře vyjde .. tak … místostarosta? Ale pod „dobře vyjde“ jsem si představoval tak tři, čtyři křesla. Ale když to vyšlo ještě líp…

A máte šest z patnácti. Jaké to byly pocity, když jste sledovali sčítání a naběhly výsledky prvního okrsku … a měli jste přes čtyřicet procent?

To byl samozřejmě šok, že jo. Protože bylo vidět, že to je vážné. Jednoduchou úvahou nám z toho vyšlo, že budeme mít asi nějakých pětatřicet procent. Tak nám už bylo jasné, jak to asi dopadne.

Vy jste byl připravený. Bylo připravených těch ostatních pět? Protože tady se většinou nečeká, že šestý bere křeslo.

No, nebylo. My jsme dávali dohromady tu kandidátku a to bylo třeba … čtvrté místo, paní Zemanová, pět let tady bydlí, říkala: „no čtvrté místo, slibovali jste nevolitelné, tak děkuju pěkně“ (smích). Já jsem si tedy myslel, že čtyři mandáty můžeme mít, protože není důvod se domnívat, když jsme minule vyhráli se třemi, že bychom neměli vyhrát zase. Měli jsme lepší kandidátku, byli jsme známější, fakt jsme makali, měli jsme lepší kampaň, …no a proto jsem to paní Zemanové sliboval, že jí někdo přeskočí…

Takže to bychom měli. Jaké byly pocity při inauguraci?

No, byl jsem nervózní. Nebývám, ale když se blížilo hlasování o tom bodu, tak jsem nervózní byl. Ale pak už to ze mě spadlo. Ono to bylo totiž dost hrozný. Bylo to měsíc od voleb a dohodnuté to bylo přitom už tehdy v neděli (pozn.: koalice devíti hlasů z patnácti), protože se naštěstí nebylo o čem dohadovat. A byl měsíc, kdy jsme to přebírali, ale de facto ještě nic neměli. I proto jsem potom starostce veřejně děkoval, jak byli vstřícní. Byl jsem až překvapený, jak nám s tím pomáhali … no a zároveň druhá strana nespala, že. Nějaké snahy přetáhnout naše zastupitele tu byly. Já ty lidi znám a dal bych za ně ruku do ohně, takže jsem věděl, že se to nepovede, ale dokud to nebylo odhlasované, tak člověk nějak vnitřně…

Máte za sebou první týden…

…čtyři dny…

… a věděl jste, co vás tady čeká jako první?

No jo, no. Formality. Starosta jedná za obec, takže vyřešit spoustu podpisových práv, aby obec mohla platit, všechny možné certifikáty, přístupy a tak dále, protože ta obec se prostě nemůže zastavit.

 

Českou Kamenici si tak pomalu přebírá nová generace. Po prvních týdnech jí těžko můžeme vystavovat nějaký účet, můžeme jí jen držet palce. Při krátké úvaze o tom, jaké to bude, si starosta Jan Papajanovský poklepal za zuby – ty nehoří. Tak zatím dobrý.

Tagy