Předposlední únorový víkend 2020 proběhl v Turnově pětadvacátá ročník divadelního festivalu Modrý kocour a výročí čtvrtstoletí trvání připomněli organizátoři uspořádáním dvou výstav. Na jedné (v divadle) jsme mohli vidět (už historické) plakáty nebo jejich návrhy na ně, v kulturním domě na Střelnici byla potom výstava fotografií z minulých ročníků. Zároveň byl k dispozici poměrně reprezentativní publikace, kde se celá řada pořadatelů i účinkujících podělila o to, co si za posledních pětadvacet let pamatují.
Samotný program letos přinesl příjemně inspirativní a překvapivá představení spíše v sekci dovoz.
První bylo představení polského souboru Etna a jejich představení Na počátku je vždycky chaos.
V programu se píše: …krátké groteskní dramatické miniatury. Vše se tvoří přímo na jevišti, neboť k dispozici je jen několik řádků textu. Naše interpretace je plná symbolů, barev a energie, což je vlastně těžko představitelná anotace, takže tu máme malou videoukázku:
Druhým příjemným překvapením bylo představení Afterparty nizozemského souboru Krov. Sled monologů zarámovaný moderní, dynamickou hudbou a až trýznivě sebeodhalujícím pohybem se dotkla velké části publika. Představení tohoto typu má tu nevýhodu, že se téměř nedá popsat, ale musí se prostě vidět.
Hostování domácích profesionálních souborů a muzikantů nebudu komentovat, bylo řekněme tradiční a přehled si můžete udělat, když nahlédnete do programu->
Soubory, které přijeli soutěžit nepřekvapily, nepřesvědčily, nenadchly. I v případě, kdy nebyly špatné zůstaly bez chuti a bez zápachu. Ono je to patrné i z následujícího postu, kdy celkem zřetelně vidíme, že ani porota neměla moc co doporučovat….
Ale tak to prostě někdy chodí.
A tady ještě neúplná (a snad časem dopněná) galerie fotografií:
