Před sto lety, v roce 1922 se nepodařilo dobýt vrchol nejvyšší hory světa Mount Everestu. Jasně nepovedlo se to ani rok před tím a ani rok potom (ale až 29. května 1953 Edmundu Hillarymu a Tenzingu Norgayovi, to ví každej), ale právě před sto lety byl učiněn opravdu vážný pokus tuto horu zdolat a i když se to nepodařilo, ten příběh je tragický (lavina vzala život sedmi horolezcům), ale také nesmírně zajímavý a při jeho četbě si uvědomíte kam se svět za těch sto let posunul a jak se (bohužel? naštěstí?) zmenšil.
O přípravě a průběhu téhle výpravy píše Mick Conefrey v knize Everest 1922.
Při čtení toho příběhu jsou to spíš maličkosti, které zdůrazní, že vypráví o sto let staré historii. Výkony těch mužů jsou stejně neohrožené, jako dnes, ale líčení diplomatického úsilí, aby se pod Mount Everest vůbec dostali a které trvalo celá léta, to by mnoho dobrodruhů jistě odradilo i kdykoli jindy.
Fascinující je odstavec o tom, jak byli oblečeni: „Norton měl na sobě Burberryho lezecký oblek, těžké pohorky od Cartera, tři páry ponožek a od Strutta vypůjčené rukavice lemované ovčí kůží. Mallory byl oblečen ve svém oblíbeném norfolském saku, motoristických rukavicích a dvou čepicích proti slunci a chladu. I Sommervell měl dvě čepice (a norfolské sako), ale Morshead neměl žádnou pokrývku hlavy a, jak později napsal, ani žádné zakázkové horolezecké vybavení. Účast v expedici mu potvrdili tak pozdě, že něměl čas na objednání speciálního vybavení a oblečení z Londýna….“
Takhle oblečeni dnes nevycházíme ani když předpověď počasí hlásí, že se mírně ochladí.
V nabídce brněnského nakladatelství Jota se ale téměř ve stejný čas objevila ještě jedna horolezecká kniha.
Ta také vypráví příběh o zdolávání nejvyšších hor planety. Obrovský rozdíl je v tom, že autor té druhé knihy, Za hranici nemožného, Nimsdai Purja v roce 2019 vylezl na všechny osmitisícovky (je jich čtrnáct) za necelých sedm měsíců!
Prostě se mi sešly v jednu chvíli v baťůžku dvě knihy o horách při jejichž četbě člověk vidí, co se také mimo jiné událo za sto let a může dumat o tom, jestli by ti chlápci z minulosti byli dnes stejně rychlí jako je Nimsdai dnes a naopak, jak daleko by on vylezl v roce 1922.
Pěkný je, že jsem si o tom mohl číst v Brně, které je nad mořem něco kolem dvou set metrů.
(psáno pro reflex)
