weby pro nejsevernější čechy

Těla slaví pětadvacet let!

Liberecká kapela Těla bude v pátek 16/11/2018 slavit pětadvacet let na scéně, samozřejmě, že ne v Liberci, ale v Jablonci (Eurocentrum). Je to ale prašť jako uhoď, protože Liberec je vlastně Jablonec a naopak, jenom to v žádném z těch měst nemůžete říkat nahlas. Jinak to ale ve zbytku republiky jako určení místa stačí. V dalším městečku toho podivného souměstí, ve Vratislavicích, jsem se sešel s kapelníkem, autorem písní, autorem knih(y) a jedním tělem. S Lubošem Beránkem. Vratislavický kulturák byl klidný, i když tu v patře probíhalo nějaké setkání seniorů. A my dva, senioři, seděli v přízemí a povídali si. Byli jsme klidnější, než ti divoši nad námi.

Vám bude pětadvacet let, já si moc nepamatuju, že by kapely v době mého dětství hlásily takováhle výročí…

Jestli to není tím, že my jsme tak staří, jako je bigbeat. Možná, že to hlásily swingové nebo jazzové kapely, ale to jsme zase tak moc neposlouchali.

Anebo se ty kapely tak často nerozpadají? Stačí třeba jeden žijící člen a jméno kapely se drží pořád…

Možná ano, ale není to případ Těl. Ale chápu to, že drží značku, protože jsou nějak zavedení. A vlastně je to živí. Asi je to jednodušší.

A my, i když se sestava obměnila, vlastně třeba hrajeme i písničky, které jsem hrál sám, když jsem byl chvíli folkař. I když nejsem sám Těla, jsem vlastně tělo.

První písničku jsi napsal ve třinácti?

Možná dřív, možná v deseti. Ve dvanácti jsem měl první kapelu… Muselo to ven, bylo to ve mně jako v koze.

Vy jste měli docela nakročeno, být slavnější a třeba se i muzikou živit.

Nojo, někdy kolem roku devadesát pět, šest…to jsme měli šanci. Ale možná jsme málo chtěli, možná jsme měli smůlu na manažery, kteří nás nedotlačili až tam, kde byla profi scéna a taky jsme byli hodně rozevlátí. Nebyl nikdo, kdo by nám utáhl uzdu a přinutil nás víc pracovat.

Lituješ toho?

Ne. Když vidím, kam se některé kapely dostaly a co musejí dělat a co my potom musíme poslouchat, tak ne.

Musíš vydávat desky a psát nové písně a když nejsi Paul McCartney, tak je to potom někde vidět. A slyšet.

A jak ty vlastně píšeš? 

Málo a pomalu.

Nechybí ti uzávěrka? Jak říkavá Jiří Stivín: dokud není termín, není inspirace.

Na tom něco bude, teď jde do tuhého, slíbil jsem novou desku.

A kdy bude?

To já právě neřeknu.

Při minulém výročí jste vyprodali sportovní halu. Měli jste spoustu hostů. Co bude letos? Lákej…

Halu jsme nevyprodali, ale byl to ten otevřený kus, dva tisíce dvě stě lidí se vešlo.

Letos zazní jedna nová píseň. Možná dvě. 

V jednom bloku zahraje původní pětičlenná sestava… A jinak asi stačí, že to bude, jak to je. Ne?

No nevím. Bude třeba aspoň dort?

Dort? Dort bude. 

Haló, je tu někdo, kdo umí péct??!!

…..

Takhle to bude, příjďte kouknout. A my se v příštím rozhovoru zeptáme, jaké to bylo dělat předkapelu kolegům ze skupiny The Slade.

Tagy