Znalost Sofoklovy Thébské trilogie (Král Oidipus, Oidipus na Kolónu, Antigoné) patří do výbavy každého milovníka divadla, stejně jako povědomost, že to byl patrně Sofoklés, který zavedl do divadla třetího herce. Může však tato dva a půl tisíce let stará antická tragédie, napsaná ve verších ve složitém metru, oslovit dnešního diváka a rezonovat se současností tolik odlišnou od tehdejšího světa? Překvapivě může. Přístup Činoherního studia Ústí nad Labem v premiéře nejnovějšího zpracování Sofoklovy hry, na jejímž konci je spousta mrtvol a prokletý thébský král, to jasně dokazuje.
Hostující režisér Dodo GOMBÁR k tomu v rozhovoru říká: “ Do současné doby směřujeme spíš naši interpretaci. To znamená, že na cosi tak dávné, ve své podstatě fatální, nahlížíme jako na možnost, že se to odehrává před našimi okny, nebo v určitých patrech naší každodennosti. Lehce posouváme výklad k přímočarosti, bez toho, abychom vnášeli do našich snah módu, nebo cosi formálně současného.“
Pochvala první: výborně zpracovaný text panem Jiří Trnkou, ředitelem divadla. Srozumitelně, jasně, dostatečně dramaticky, napsané do huby hercům tak, aby s ním nemuseli zápasit, i když je ho poměrně dost. Moc dobrá práce, text je nosný a tvoří polovinu úspěchu celého kusu.
Pochvala druhá: jednoduchá scéna evokující staré antické jeviště se dvěma postranními vstupy a prakticky žádné rekvizity. To vše umožňuje divákovi se soustředit na text, děj a herecké výkony, které jsou uvolněné. Snad jen představitelka Antigony Andrea BERECKOVÁ by mohla méně tlačit na pilu a ubrat v některých pasážích. Je jasné, že mladá herečka teprve v Činoheráku hledá svou polohu a je moc dobře, že dostává podobné příležitosti.
Pochvala třetí: song Fuck you, Daddy a jeho provedení patří jednoznačně k tomu nejlepšímu, co inscenace přinese. Přichází po dramaticky klidnější zhruba polovině kusu a odpíchne druhou půlku k velké jízdě, která už nenechá vydechnout. Evokuje jasnou vzpouru generace dětí proti otcům a rodičům povšechně, proti falešné morálce a přináší Naději. „Je v tom sloganu jistý kus naivity a obsese. Vždycky se ale hýbaly dějiny, když se děti vzepřely svým rodičům. A někdy to jinak než radikálně prostě nejde. Ale taky je to o tom, že v jedné chvíli řeknou děti svým rodičům: nechceme dělat stejné chyby jako vy, nechceme se ztrácet a bloudit ve stejných vzorcích,“říká k tomu režisér Dodo Gombár.
Pochvala čtvrtá: výstup Lukáše Černocha v postavě věštce Teiresia je prostě skvělý. Malý princ je zapomenut a Lukáš ukazuje opravdu skvělé herectví. Velká radost sledovat!
Pochvala pátá: Všem! Především za to, že se nenechali zlomit nezvyklou situací, která hrozila letošní sezónu zcela zabít. Výsledek je více, než uspokojivý, chuť herců hrát jasně znatelná. A celý kus organicky zapadá do současné Šiktancovy éry Činoherního studia. Věřím, že jej diváci i příznivci Činoheráku vezmou za svůj. Zaslouží si to.
