Nemocniční příběhy pana Kůrovce (8) Vánoční překvápko

No, pro zpestření svého nudného života jsem se (zejména tedy především díky svému šviháckému zánětu slinivky) rozhodl letos vyzkoušet novou VIP nabídku mojí nemocnice a to strávit léčebný Štedrý den na jednotce intenzivní péče.

Velice se to osvědčilo už na Mikuláše a na moje narozeniny, tak proč toho nevyužít i v tento svátek. Stejně, co doma, stromečků už jsem viděl…

No jo, ale stejně se trošku nudím, kapačku mám stejnou, salát ani kapr se nekoná, moucha, co tu lezla (mimořádně zábavný hýbací objekt), po obědě někam zmizela a žaluzie už mám dneska spočítané (je jich 42, jako včera). Rozhodl jsem se tedy s příchodem tmy trošku si dadnout. Tohle odpolední spaní ale nemá dlouhého trvání, protože v šest dorazí sestřičky na noční a mě se ze snu zdá, že s jejich pozdravy slyším z dálky přicházet rolničky. Říkám si, Fanouši, to není tak neobvyklý, jsou Vánoce, spi dál, za chvilku určitě bude hrát Neckář, že jede.. takhle.. po trati. Ještě tedy chrupčím, ale za pár minut mi známý hlas sestřičky Jiřky jako obvykle říká:

„Dobrý večer, já s vámi budu dneska v noci.“

„Mno, to je jasný, mobdrý vešer“ zahuhlám a dál pochrupuju.

Jenže teď zase slyším ty rolničky, jako by byly nade mnou. Nedá mi to, a otevřu oko. Jasný, už mi z toho ležení křuplo v kebuli, ne, určitě mám mrtvici, jo to bude mrtvice, bleskne mi okamžitě hlavou (jsa precizně poučen předchozím pobytem na ARO). Moje sestřička má sobí parůžky s rolničkami…takové ty Čtvrtníčkovy.
Rozhlédnu se a zcela se ujišťuji ve své diagnóze, taky se ujišťuji, že už mi nejméně spadl koutek a myslím, že necítím levou nohu, protože sestra Žanda má parůžky taky, Miluna má podivná tykadla jako kluk, co si u Pohlreicha hrál s kamením, Maruška má dokonce čelenku z blikacích smrčků a Míša má na hlavě krabičku – normálně zabalený dárek.

Mimořádnou atmosféru této situaci dodají majáčky sanitky, co bliká venku před vchodem. Tak tomu říkám překvápko, tenhle VIP pobyt musím doporučit kámošům aspoň na facebooku.