„My oba, Ralf i já, jsme taky přestali vnímat jakékoli emoce. Strašně jsme zatoužili něco cítit. Že jsme lidé. A pak nás to napadlo. Vražda! To, že rozsekáme a umučíme příslušné tělo, to jsme věděli od začátku. Pan Kolpert se nám zdál nejvhodnější. Vypadal tak zbytečně…“
Čtyřicetdvojka s dvojitým tuňákem. Bez vejce. Bez papriky. Mrtvola pana Kolperta v truhle. Cholerický architekt Bastian (výtečnýLukáš Černoch) a jeho lehce hysterická manželka Edita (úžasná Anička Fišerová). Nudící se mírně vyšinutý pár Sára a Ralf (Zuzana Truplová a Václav Hanzl). A jeden pizzamann (Matúš Bukovčan) v infantilním zebřím kostýmu. Může z toho všeho vylézt něco dobrého? Rozhodně!!
Nejnovější kus Činoherního studia, absurdní, trochu morbidní komedie s lahodně mrazivým koncem, PAN KOLPERT z pera současníka Davida Gieselmanna je především skvěle napsaná věc. A v rukou již zavedeného výborného mladého režiséra Davida Šiktance rozkvetla v potencionální divácký hit. Prozradit cokoliv dalšího z děje či vyústění inscenace by bylo vůči budoucím divákům (a vlastně i vůči všem, kteří se na vzniku hry podíleli) bezohledné. Ale něco málo určitě zmínit mohu. Už proto, že si to samostatnou zmínku zaslouží, protože nastudovat situační komedii patří na divadle k nejtěžší práci. Zejména pro herce. Sám režisér David Šiktanc k tomu říká: Tam funguje ten pocit, že člověk má k dispozici text, který je výrazný a veselý a když ho čteme, tak ty věci probíhají s lehkostí. Ale samozřejmě když s tím vstoupíme do toho prostoru, tak ta lehkost mizí a je nutné ji vybudovat. A je nutné ji vybudovat poměrně velkým drilem, což je trochu paradoxní postup. Člověk si říká, že to tak nějak poplyne a budeme si to zkoušet a pěkně se z toho radovat a bavit se tím, ale v tu chvíli najednou mu dojde, že nic takového nefunguje a že je naopak nutné dokola a dokola zkoušet každé místo, a vracet a vracet pořád dokola, hledat ten timing, aby ty věci se nějakým způsobem zartikulovaly. Do jaké míry zmiňovaný dril funguje netuším, ale jisté je, že jednotlivé herecké výkony si zapamatujete. Jsou vynikající a zejména výkon Aničky Fišerové se nebojím označit za bravurní. Její Edita je střižená se zdánlivou lehkostí, oplývá úžasnou mimikou, výraznou komičností a skvěle dotaženými gesty, a právem sklidila hned několik potlesků na otevřené scéně. Je vidět, že Aničce komediální poloha sedla a patřičně si ji užívá.
Zařazením do repertoáru, již tak bohatého na výborné kusy, a skvělým zpracováním Pana Kolperta se ústecký Činoherák opět o další mohutné kroky posouvá tam, kam vždycky patřil–k velmi výrazným a nepřehlédnutelným oblastním scénám v republice. A to je moc dobrá zpráva. Hlasité reakce a výbuchy smíchu během premiéry i bouřlivé ovace premiérového publika po skončení jsou jasným signálem budoucího úspěchu nejnovější hry. Pro mne osobně je to zcela jistě další kus, u kterého si pro potěšení naordinuji nejméně desítku repríz. A nejméně dvě z nich si budu vychutnávat jen a jen herecký koncert Aničky Fišerové. Ty nejbližší reprízy jsou na programu 24. a 28. února, v březnu pak 3.3 a 19.3.
